Termín: 26.09. – 1.10.2019
Čím více se začal rýsovat náš termín definitivního odjezdu z Osla domů do Čech, tím více jsme začali i plánovat i naše zbývající víkendy tady v Oslu. Je nám jasné, že do Skandinávie se po našem návratu do ČR už tak moc nepodíváme, páč to opravdu není blízko a z ekologických důvodů jsem se rozhodli omezit naše létání. Petr má stále ještě dostatek volna ze svých přesčasů, které bylo nutné vyčerpat.
Při pohledu na mapu Norska jsme si uvědomili, že už moc nemáme co v okolí navštívit. Samozřejmě na severu je toho hodně, ale to nám nedává smysl jezdit vlakem nebo autem. Obvzláště ne s Matějem. Každopádně ve Stockholmu žijí Petrovi kolegové z práce a v Göteborgu máme kamarádku, které jsme také naši návštěvu slibovali. Takže je to jasný Švédsko.
Den 1
Cesta Oslo – Stockholm trvala 5,5 hodiny. Vlakem, ve kterém byly sedačky nalepené jedna na druhé. Skoro se nám tam nevešel ani kočárek. Je teda pravda, že co se velikosti týká, tak máme takový Range Rover mezi kočárky. Petr se dost zapotil, když ho skládal a musel u toho dokonce sundat i kola, aby ho narval do škvíry mezi záchodkem a první řadou sedadel.
Byli jsme mentálně připraveni na to, že to bude síla. Měli jsme připravená všechna zařízení (tablet, mobily, hračky, knížky, omalovánky)…. všechno. Hlavně, abychom tu cestu nějak přežili. Matěj byl opravdu hodnej, ale 5,5 hodiny je dost silný kafe i na normálního dospělého člověka. Natož pro díte. Marně jsme si představovali, že když budeme vstávat ve 4:00 ráno, tak Matěj bude unavenej a usne ve vlaku. Docílili jsme pouze toho, že byl fakt hodně unavenej a fakt hodně naštvanej. Dost nás ale uklidňoval fakt, že proti nám cestoval tatínek s dvěma dětmi úplně sám. Sice vystupoval po 4 hodinách, ale stejně byl v našich očích hrdina.
Ve Stockholmu jsme si na nádraží hodili věci do úschovy a rovnou jsme vyrazili prozkoumávat město. Hlavním důvodem bylo uspat Matěje, protože už byl fakt přetaženej a potřeboval si odpočinout. A my samozřejmě taky. Naštěstí usnul usnul asi po 10 minutách brutálního řvaní.
Město bylo úchvatné. Jde vidět, že Oslo je taková vesnice oproti královskému Stockholmu. Zatímco Matěj spal, stihli jsme se podívat na radnici, projít nábřeží a staré město Gamla Stan.
Do Skanzenu, ve kterém jsme měli sraz s kolegou Jakobem, jsme se museli svést lodí. Jakob je na otcovské dovolené, takže vzal svého syna s sebou. Idea, že by si děti hrály společně, standardně nevyšla. Každý si utíkal svým směrem, jak je vítr nesl.
mladý výletník Máma a matýsek dělají kravinky
Slovo „Skanzen“ nás trochu děsilo. Během naší alokace v Norsku jsme skanzenů navštívili už několik a po čase už nám to přišlo takové monotématické. Každopádně tenhle se nám líbil. Byla to kombinace zoo, botanické, akvária a k tomu starých historických švédských domů. Matěj se nám vzbudil tak akorát na lodi, když jsme se tam přesouvali. Tuhle atrakci si fakt užil. Mohl tam běhat a koukat na zvířátka. Když v prvním pavilonu viděl skákat opičky, tak odtamtud nechtěl odejít.
Když jsem se rozloučili s Jakobem, tak už jsme se vraceli dost uťapkaný. O kousek jsme si cestu do hotelu zkrátili popojetím metrem. Při cestě jsme si najednou všimli, že Matýsek nemá svého plyšového George (Aťu). To už je taková naše dovolenková tradice. Zběsilé hledání George. Vždycky si říkáme, že až ho jednou ztratí, že to pro nás bude vysvobození, protože pan George už je dost nechutnej (i přesto, že ho fakt často pereme). Jenže ve chvíli, kdy se nám pak skutečně ztatí, tak je i nám z toho do breku. Matěj ho smutně hledá a víme, že je to takový jeho přístav naděje ten plyšáček. Takže jsme se rozdělili. Jeden šel pomalu do hotelu a druhý utíkal cestou zpět a hledal. Tentokrát jsme byli úspěšní. Našli jsme ho. Uff.
Na doporučení jsme se ubytovali v hotelu Stallmästaregården Hotel & Restaurant, který byl situovaný u královniny zahrady a měl nádherný výhled do přírody. Němeli jsme přes den moc času se v klidu najíst, takže jsme po příchodu na pokoj dali Matěje vykoupat a spát a pak jsme hned vyrazili do hotelové restaurace na večeři. Byli jsme oba oblečeni ve sportovním. Vlastně s sebou ani jiné hadry nemáme a trochu jsme se zastyděli, když si nás číšník ve fraku změřil pohledem a zeptal se nás, zda jsme se vrátili z posilovny :D. Ale co, hlad je hlad, peníze jsou peníze.
Den jsme zakončili super večeří. Nachodili jsme přes 27000 kroků a padli jsme za vlast.
Den 2
Ráno nás Matýsek nechal vyspat a tak jsme se vzbudili relativně svěží. Užili jsme si příjemnou snídani s výhledem do zahrady
Pro tento den byly velké plány. Kolem Stockholmu (stejně jako kolem Osla) jsou krásné ostrůvky, které se dají objet lodí. Vyrazili jsme tedy do přístavu, že tam uvidíme, kterou loď zrovna stíháme. Bylo krásně, tak jsme to vzali procházkou. Cestou jsme stavěli na různá hřiště, aby to bylo zajímavé i pro Matěje a neseděl celý den v kočárku. Nutno dodat, že on aktuálně nedokáže v kočárku sedět ani minutu.
park kolem hotelu Cesta na lodi Cesta na lodi
V přístavu jsme zjistili, že nejkratší okruh je na 2,5 hodiny s tím, že zpět to jede až navečer, což už zase nemáme čas. Poprvé jsme se rozhodli využít sightseeing ferry a mile nás to překvapilo. Okruh byl v Royal canal kolem Stockholmu, ale trval ideálních 50 minut a díky sluchátkům jsme se i něco dozvěděli. Pro Matese to bylo idálně dlouhý, že ho to nestihlo začít nudit.
Uvědomili jsme si, jak je super, že okolí Stockholmu je hodně zelené. Spousta parků a menších lesíků. Oproti Oslu, ale výrazně více zabordelené. Asi tím, že tam žije dvojnásobný počet obyvatel.
Vzhledem k tomu, že jsme zvolili jen krátkou plavbu vrátili jsme se okolo 13:00 a měli jsme dostatek času, abychom se přidali na demonstraci za klima, kterou jsme měli v plánu také, ale měli jsme za to, že ji nestihneme. Této demonstrace se účastnil i náš další doprovod. Petrův kamarád Fána.
Fána je Petrův kamarád, který dočasně žije tady ve Stockholmu. Blížil se čas oběda, a tak nás vytáhl na slavné švédské Kottbullar, které jsme nesměli vynechat. Padla řeč i na toho jejich schnilého žraloka či co to mají ve zvyku Švédi jíst, ale hned jsme to zamítli.
Vybral nám restauraci Mom’s kitchen. Nechali jsme si je zabalit s sebou a snědli pak v parku o kousek dál, aby Matěj mohl v klidu spát v kočárku.
Matýsek si na chvíli odpočinul a po hodince spánku nás zase nadšeně vítal a chtěl se bavit. Vypravili jsme se směr Gamla Stan. Uliček je tam tolik, že by se tam člověk mohl i na půl dne ztratit. Idálně tam najít zase nějaké hřiště pro Matěje, což se nám podařilo.
Díky Fánovi jsme se dostali i na místa, kam bychom normálně nepřišli. Počasí nám přálo a viděli jsme skvělé výhledy
Ještě něco málo fotek těch mých kloučků z tohoto krásného dne:
Táta jak se směje. Ví, že půjde večer na pivo a má dobrou náladu
Den utíkal rychlostí světla a kolem 18:00 jsme se rozdělili. Kluci mě s Matesem doprovodili na metro. Já jsem jela uspat Matýska a užít si trochu hotelového wellness a oni, že si zajdou na pár piv a pokecají o životě, když se konečně setkali.
Matěj se vykoupal a šel vzorově spát. Teda vlastně možná nešel, ale minimálně o tom nevím, protože jsem si jako super máma omylem vypla chůvičku a šla jsem se na něho podívat až po 2 hodinách. Byla jsem začtená do knížky a u toho spokojeně popíjela v baru kafe, jedla creme brulee a ani mě nenapadlo, že by chůva nemusela fungovat. Wellness jsem bohužel vynechala protože byl situováný až 400 metrů od hotelu v jiné části a tam by to bylo daleko na dobíhání.
Táta se nám vrátil oproti avizovaných 20:00 až kolem půlnoci. Trochu zmatkařil u vchodu, když hledal zvonek na hotel, ale vlastně to bylo celý hrozně roztomilý :).
Karma je svině a přitáhla mu druhý den slušnou kocovinu.
Den 3
Ráno nás přivítalo šedivé počasi. Skoro jsme se cítili jako doma v Oslo. Předpověď hlásila, že od oběda bude mírně pršet. V podstatě jen mrholit 0-0,3mm srážek, což je nic. To by ovšem tady na severu musela ta předpověď někdy vyjít.
Cestu do centra jsme zahájili již známým oblíbeným hřištěm, kde se Matějovi v předešlých dnech hodně líbilo. Už odsud jsme odcházeli za silného deště.
Ideální den pro courání po muzeích. Jako první jsme šli do muzeum Vasa. Asi nejslavnější a nejvíce turistické muzeum. Je v něm dochovalá válečná loď, kterou si nechal postavit král. Slavnostně vyplula v roce 1628 a ztroskotala po pouhých 20 minutách plavby. Na mořském dně zůstala následujících 333 a díky sladší vodě, bahnu a dalším procesům se dochovalo 98% původní lodi.
Z tohoto muzea jsme už ve vytrvalém dešti pokračovali do technického muzea, které bylo asi 2 km daleko. Technické muzeum kromě stále expozice mělo i speciální dočasnou expozici o robotice. Vyprávěl nám o ni Jakob, že tam chodí když jeho dítě spí.
Muzeum bylo kompletně zaměřené na děti. Mohli si to užít jak malý šmudlové jako je Matěj, tak i starší děti. Hlad nás ale asi po 2 hodinách vytáhl ven. Déšť nedéšť vyrazili jsme pešky po nábřeží zpět do města. Měli jsme už z předešlého dne vyhlédlou food hallu.
Ve městě jsme to zakončili dalšími Kottbullar. Matěj už byl lehce otravnej, a táta měl stále kocovinu, takže jsme pak pokračovali už do hotelu. Cestou jsme si nakoupili nějakou zobačku na večer a mentálně jsme se připravovali na další 3 hodiny jízdy vlakem směr Göteborg.
Den 4
Na tento den jsme měli náplánováno ještě spoustu věcí. Primárně se zde potkat s dalším kolegou Mikaelem a zajít do střešního baru s vyhlídkou na město, muzeum Abba a další. Bohužel jsme večer zjistili, že náš vlak do Göteborgu jede už v 8:30 ráno. Takže jsme se stihli pouze v rychlosti nasnídat na hotelu a hned jsme spěchali na vlak.
Pod pojmem vlak XP 2000 jsme si představovali nějaký luxusní superrychlý vlak s dětským kupé, jídelním vozem a ono bohužel houby. Ale musíme uznat, že byl lepší než ten vlak předchozí. Tady nám aspoň nabídli, že si kočárek můžeme hodit do první třídy, kde je více místa, abychom ho nemuseli rozkládat. Už to byla vlastně úleva. Další výhodou bylo, že jsme mezi sedadli měli velký stůl. Matěj si na něm mohl hrát. Když člověk sedí v hospodě a dobře se baví, tak 3 hodiny utečou výrazně rychleji než když zabavuje dítě ve vlaku.
Hned na nádraží v Göteborgu na nás čekala kamarádka Mája. Máju jsme zastihli těsně před jejím návratem do Čech. Ona pro změnu zastihla Matěje dost unaveného a brečícího. Chvíli jsme bloumali po městě tam a zpátky v domění, že brzy usne. Ale furt nic. Dokonce jsme se stihli i naobědvat. Trochu to vypadalo, že celou dobu, co Mates brečel, měl pouze hlad.
Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli navštívit zábavní centrum Universeum, v ten okamžik unsul. Pro nás samotné dospělé to nedávalo uplně smysl, takže jsme se vrátili zpět do centra a procházeli centrum a užívali si klidu, kdy spí a Universeum jsme se nechali na následující den.
S Májou jsme se večer rozloučili. Doprovodila nás k hotelu a pak odjela domů. My jsme se mezitím zabydleli v našem novém hotelovém domově Elite Park Avenue Gothenburg. Pokoj byl oproti Stockholmskému o něco prostornější, takže se tam náš mladý pán ještě dostatečně vyřádil. Kolem 18té jsme si uvědomili, že jsme nijak nepořešili večeři. Na googlu jsme našli, že kousek od nás je nějaké thajské bistro Moon thai kitchen. V domění, že si vezmeme jídlo s sebou a bude to raz dva, jsme vyrazili. Když jsme vlezli do restaurace, tak jsme zjistili, že je to celkem posh a musíme čekat na usazení. Chvíli jsme litovali, že jsme nešli pouze do coopu pro salát. Nicméně to bylo jedno z nejlepších thajských jídlel, jaké jsme měli a design restaurace byl jedinečný. Matěj to tam kupodivu zvládl na jedničku. Samotnému se mu ta atmosféra líbila.
Touto večeří náš den však nekončil. Byli jsme všichni po tech dvou propršených dnech lehce vymrzlí a nastydlí. Matýsek šel po večeři spinkat a my jsme si zašli do hotelového wellness. Nevím, zda jsme měli štěstí a nebo hotel nebyl tolik obsazený, ale byli jsme tam úplně sami.
Táta se saunuje a máma zatím poslouchá, zda se matýsek neprobouzí
Den 5
Ráno nás překvapilo sluníčko za okny. Matěj byl nastydlej, takže spinkal ráno do 8. Po snídani jsme vyrazili rovnou do zábavního parku Universeum, o kterém už jsme psali. Takový park jsme neviděli ani ve Stockholmu ani nikde jinde. Tím si nás Göteborg začal trochu získávat. Kombinace akvária, dinoparku, zoo, botanické, děstkého hriště a vzdělávání. Prostě skvělý!
No a jak jinak, pak jsme měli děsný hlad. Fakt děsný hlad 🙂 Takže jsme cestou zastavili na autentické Burrito ve Wrapped Burrito bar. Ani nevím, co jsme si to přesně objednali, protože měli menu pouze ve švédštině, ale bylo to dobrý 🙂
Matěj docela dost kašlal a očíčka měl úplně skleněný, tak jsme ho na dopolední spinkání dali spát na pokoj do hotelu. Táta měl od 15:00 nějakou prezentaci na Energetickém kolokviu, a tak se to krásně sešlo. Matěj usnul asi ve 12:30 a v mezičase jsme si zašli do posilovny a na kafíčko a táta odprezentoval.
Pak už jsme až do večera brouzdali město. Zašli jsme si do centra, podívat se na rybárnu a brouzdali jsme historické uličky, kterých je Göteborg plný.
Den 6
Náš poslední den v Göteborgu a obecně na dovolené. Vlak nám odjížděl až v 17:55, takže času máme ještě mnoho. V hotelu jsme se domluvili, že nám posunou check-out až do 14:00, abychom mohli dát Matěje ještě vyspinkat do postýlky před cestou.
Hned ráno jsem si vyprosila návštěu Palmhuset. Byli jsme u něj zatím jen venku, protože uvnitř bylo zavříno. Tentokrát už jsme se dostali i dovnitř. Teda já. Táta zůstal s Matějem venku, kde bylo hřiště … a navíc ho to stejně moc nezajímá.
Dopoledne jsme navštívili asi nejhezčí část Göteborgu – Haga. Vychutnali jsme si krom procházky i skvělý kafe. Dokonce jsme prý navštívili nejlepší kavárnu – Café Kringlan (tedy alespoň jsme se to dočetli).
Poslední den nám zase svítilo sluníčko. Na město to hned vrhlo jiné světlo.
Z Haga už jsme se vrátili na hotel. Vykoupali jsme Matěje, aby se mu dobře spinkalo, ale vzhledem k času jsme ho pak naložili do kočárku. Máma se s hotelem rozloučila tím, že tam zapomněla svoji novou funkčí mikinu.
Zatímco Mates spal, jsme se prošli ještě na kopec za město. Byl tam nádherný výhled, ale taky foukal silný vítr, takže jsme tam až tak dlouho nevydrželi.
Poslední atrakcí našeho výletu bylo přírodovědné muzeum. Bude to vypadat lehce morbidně, ale Matýsek byl nadšený z vycpaných zvířátek. Měli tam celou sbírku všech možných zvířat. A co nebylo vycpané, bylo zakonzervované. Byli jsme tam téměř sami, takže nikomu nevadilo, když tam Matěj pobíhal, hulákal a my za ním.
V muzeu jsme si ještě dali jídlo, abychom neměli ve vlaku hlad. Přeci jen náš čekala 4 hodiny cesta zpátky do Osla. Cestou na vlak jsme objevili super hřiště. Taky celkem jedinečné svého druhu.
Nakonec jsme to měli celé naknap a na vlak jsme téměř dobíhali. Přiběhli jsme 15 minut před odjezdem. Rychle jsme si koupili panini do ruky, kterou táta ve spěchu odmítl nechat ohřát, takže se nedala téměř jíst, ale bylo to lepší než nic. Protože v tomhle vlaku nebylo jídelní kupé, byli jsme rádi i za vyschlou tuhou panini.
Cesta byla nekonečná. Díky bohu, že jsme byly v malinkatém kupé, kde byla ještě jedna Iránská rodina a nikdo další se k nám nevešel. Díky tomu si tam děti mohli hrát a nikoho nerušili.
Dovolená to byla vskutku nádherná, ale teď bychom potřebovali ještě jednu dovolenou na to, abychom si odpočinuli. Matěj byl šťastnej, když se pak mohl vyspat ve svojí postýlce.
Ani se doma neohřejeme a za 12 dní vzhůru do Dánska oslavit Matějovi druhé narozeniny. Snad si do té doby trochu odpočineme.
poslední fotka podzimního Goteborgu.
