Rogoznica 2023
Základní info
Posádka
Snad si na všechny vzpomenu... Zuzka, Matěj, Amí, Anetka, Ilča, Ted, Ella, Mary, Mareček - to byla taková naše parta s dětmi Peta, Lenka, Basa, Nikča, Lucka, Týnka, Klára, Lucka, Míša, Maruška, Honza
Ubytování
Unicorn - apartmány Sea Pearls Rogoznica
Termín
02.06 - 10.06.2023
Harmonogram
Válet se u moře, občas pracovat, zajet na zmrzku do Primoštenu a Šibeniku a projít si Trogir
Harmonogram
Poprvé jsme spolu s menší partou holek jeli do Rogozky, když byly Amálce 3 měsíce. Jeli jsme s Petrem na dva týdny s tím, že tam s námi jela na týden i babička a pak přijely holky z práce – Peta, Lenka, Basa a Verča Veverková. Nyní o dva roky později už jsme domlouvali partu asi 23 lidí. Samé holky. Do party se přimíchalo pár dalších holek z práce a pak nějaké věrné kamarádky. Já jsem s sebou brala Ilču s dětmi a Anetku a Péťa přibalila svou Třebovskou základnu.
- Rogoznica
- Primošten
- Šibenik
- Trogir
Souhrnné video z výletu
Den 1 - Cesta do Rogoznice
Zase je před námi jedna z cest, kdy musím sama odřídit 1100 km. Naštěstí, už jsou obě děti ve věku, kdy se to zrealizovat dá a mě navíc řízení dost baví. Jen je to nekonečný. Navigace ukazovala, že je to 10,5h čisté jízdy, takže se zastávkami to bude tak 14h. Ve čtvrtek večer jsem si šla lehnout už kolem 19:30. Chtěla jsem se co nejvíc vyspat. Jenže, jako vždy, jsem už měla cestovní horečku, takže jsem usnula až kolem půlnoci. Budíka jsme měli na 3:00 ráno a už ve 3:30 jsme seděli všichni v autě a pomalu jsme opouštěli Roztoky. V ten okamžik jsem dost záviděla Ilče, která svou cestu vyřešila letadlem, protože věděla, jak nekonečný to bude.
Děti se samozřejmě vzbudily už v 5:30 a od té doby byly vzhůru. Marně jsem doufala, že budou spát třeba do 8 nebo do 9. Větší zastávku jsme si dali nedaleko Mariboru, kde jsme si zastavili na snídani a navíc jsem potřebovala udělat ještě nějaké věci do práce, protože pátek byl pracovní den a nechtěla jsem si brát dovolenou. To si šetřím na rodinnou dovolenou, kde budeme i s Petrem.
Další větší zastávka byla hřiště v Karlovaci. Tam jsme si to pamatovali právě z doby, kdy jsme zde stavěli před 2 lety poprvé s dětmi. Bylo zde velké hřiště a restaurace s fantastickým venkovním koutkem pro děti. Zde jsem si dala kafe a trochu jsme se prošli. Pak mi děti v autě usnuly, a tak jsem se rozhodla, že už to do Rogozky dovalím, než se vzbuděj a nebudu nikde stavět. Na místo jsme přijeli kolem 17:00. Děti šly hned vyzkoušet bazén. Ilča s dětmi už na nás v apartmánu čekaly. Večer jsme vyrazili všichni pěšky do centra na společnou večeři, kde jsme si dali první kalamáry. Anetka je vyzkoušela také, ale moc ji to nechutnalo, takže jsem snědla dvoje :D.
Den 2 - Primošten
Díky bohu, tím, že jsme přijeli v pátek, tak byla dnes sobota a nemusela jsem se děsit toho, že bych měla udělat něco do práce. Vůbec jsem na to neměla náladu. Počasí nám přálo a tak jsme krom radovánek u bazénu, využili i možnosti půjčit si u apartmánu paddle boardy. Děti si netroufly jezdit samy, tak jsem je pomalu vozila do kola a střídaly se. Jak se říká, že na moři to opaluje víc, tak se mi podařilo se během hodiny kompletně spálit, a to i přes to, že jsem se poctivě mazala krémem s SPF 50.
Po obědě jsme si udělali výlet do Primoštenu. Ani né tak do městečka, jako si zajít někam na zmrzlinu a trochu si tam očíhnout možnosti koupání. Cesta tam pro mě byla jedno velké dilema. Bylo nás 9 a všichni jsme se tam chtěli dostat. Bylo mi líto jet to na 2x, protože ač je Primošten čtvrt hodiny jízdy, celkově by mi to zabralo hodinu tam a to samé pak zpět, než všechny odvozím. Takže jsme se nakonec všichni naskládali do jednoho auta. Dohodli jsme se, že to nikomu nebudeme říkat, ale já už jsem to doma stejně přiznala.
V Primoštenu nás čekalo jedno lákadlo za druhým. Hned po výlezu z auta děti zahlédly nějakou nafukovací prolejzačku na moři, na kterou strašně chtěli. To se nám podařilo odsunout na další den, ale už v tom byl příslib. Další, na co jsme narazili byl nafukovací skákací hrad. Tomu už jsme neodolali a vpustili jsme je tam. Amálka ještě chtěla na hriště, ale to bylo tak rozpálené, že by si usmažila zadeček.
Den 3 - Primošten podruhé
Jak děti zahlédly předchozí den tu nafukovací nádheru na moři, tak bylo jasné kam povedou naše cesty dnes. Samozřejě tam. Na atrakci se samozřejmě platilo vstupné. Říkala jsem si, že to nebudeme přehánět a pro jistotu jsem koupila vstupenky jen na hodinu. Všichni velký kluci (Matěj, Tedík a Mareček), dostali vesty a těšily se, že si půjdou hrát. Anetka šla jako doporovod s nimi. Hned po prvním pádu dostali všichni strach, že je to na ně moc velký a nebezpečný, takže se vrátili na břeh. Bylo mi líto zaplacených peněz, a tak jsem se tam sama na čtvrt hodiny vydala si zablbnout. Kdyby Ilča nemusela jít zrovna uspat Ellu, jistě by šla se mnou. I pro dospělého človeka to bylo náročný. Ale cítila jsem se jak v „Hrách bez hranic“ nebo tak něco. Když jsem se trochu vyskákala, tak už přišel okamžik i pro Amí, aby si šla hajnout do kočárku. Pak nastala ta šťastná chvíle, kdy na chvíli spaly obě holky současně. Amí to probudilo s vůní zmrzliny. To by si nenechala ujít.
Po zbytek odpoledne jsme se tak plácali mezi bazénem a u moře.
Den 4 - Šibenik
Další den, další plány. Ráno bylo docela ošklivo. Aspoň jsem neměla tolik výčitky, že jsem musela pracovat. Šibenik je moje oblíbené místo. Před dvěma lety jsme tu strávili krásný po-vánoční čas. Když trochu vysvitlo sluníčko, zase jsme se všichni nasáčkovali do auta a vyrazili na výlet. Auto jsme zaparkovali do podzemních garáží, protože představa, že tam někde v centru uvíznu v nějaké úzké uličce mě trochu děsila.
Na kraji centra jsme objevili „nejlepší zmrzlinu“. Neumím to posoudit, protože já jsem tam pomateně pobíhala a hledala funkční bankomat, abych si vybrala nějakou hotovost. Ale děti říkaly, že byla nejlepší. Chtěli jsme se podívat do akvária, které na mapě bylo napsané, ale bohužel bylo zavřeno. Vytáhla jsem všechny alespoň do kavárny/galerie. Měli tam tolik křehkých věcí, že jsme zase rychle odešli, protože jsme měli strach, že to děti vše rozbijí.
Den 5 - náš den u moře
Tento den bylo už od rána nádherné počasí a tím pádem jsme se ho chtěli strávit u moře a bazénu. Bylo nám líto jezdit někam v autě, když si to děti můžou užít ve vodě. Přeci jen, den odjezdu už se pomalu, ale jistě blíží. Ráno jsme se vypravily na koloběžkách do zmrzlinárny směrem Marina Frapa, kterou nám doporučil mástr našeho apartmánu. Těsně před zmrzlinárnou se mi Matěj málem zmrzačil na koloběžce, naštěstí zakrvácené koleno zachránila jahodová zmrzlina. Než jsme zmrzku dojedli, uvědomili jsme si, že jsme u krásné plážičky, kde zrovna nikdo nebyl a hned jsme se tam přesunuli.
Den 6 - a další slunečný den
Tento den byl téměř stejný jako ten předchozí, ale to nevadí. Občas je super nikam nespěchat a užít si daný okamžik. Celý den jsme se zase plácali po okolí, ochutnávali zrmzliny a večer jsme se šli společně projít ještě s kolegy Vítkem a Péťou, kteří měli apartmán pod námi a měli podobně staré 2 holčičky, takže zapadly do gangu. Udělali jsme procházku kolem ostrova.
Den 7 - Trogir
A je to tu, uteklo to zase jako voda. Bylo mi líto, že jsme se nestihli podívat do Trogiru, protože to je takové moje oblíbené město. Vždy to tam žije a ty uličky, ty jsou tak krásný. Pamatovala jsem si, že je tam nějaké hřiště, a tak se mi podařilo přesvědčit Ilču, aby jeli s námi. Dopoledne jsme strávili u bazénu a po obědě jsme vyrazili trajdat. Už jsem z minula přesně věděla, kde zaparkovat. Škoda, že jsem si nepřečetla, jak se parkovné platí. To bychom totiž při cestě zpět trochu hnuli zadkem, abychom neplatili další hodinu za 5 Eur při zpoždění 3 minut. Hned zkraje jsme si dali zmrzlinu. A tady byla fakt výborná, pak jsme prošli uličkami a přes náplavku plnou krásných jachet jsme šli standardně zase na hřiště. Fakt nechápu, kdo dělá ty hřiště vždy někde na přímém slunci. Obvzláště takhle u moře, kde je non-stop 30 stupňů.
Den 8 - Cesta domů
Byl pátek, takže jsem musela ráno ještě připravit věci pro klasickou páteční poradu v práci a pak nás čekal nekonečný úklid. Vzhledem k tomu, že naše děti – Je jedno kdo, počmáraly fixem místní povlečení, tak jsme se s Ilčou trochu báli toho, jak nám to bude naúčtováno. Osatně, byly jsme vlastně smířené s tím, že to zaplatíme. Uklidit po týdnu po 4-5 dětech byl fakt výkon, protože zatímco my jsme balili a uklízeli, oni pořád něco vybalovali a zase si hrály. Pak už je vzala Ilča do bazénu a já jsem zbytek doklidila, protože jinak bychom toho v životě nedosáhly. Když bylo vše hotovo a předali jsme apartmán, připravili jsme si věci do auta a vyrazili na poslední procházku do městečka. Potřebovali jsme nakoupit magnetky a nějaké dárečky domů. No a samozřejmě poslední zmrzlina v Rogoznici. Šli jsme k našemu oblíbenému pánovi. Tak nějak na nás měl pořád trpělivost. Ale taky jsme mu tam pravidelně utráceli docela dost penízků.
Cestu domů mi děti odsouhlasili jet co nejrychleji (opatrně), ale že nebudeme stavět na žádné dlouhé pauzy a prostě to zkusíme co nejrychleji narvat domů. Takže jsme stavěli jen na nutné pauzy a jinak jsem to valila. Vyráželi jsme z Rogoznice asi ve 12 a do Roztok jsme dorazili něco kolem 22:00. Cesta šla hladce, naprosto bez problémů. Doma jsme šli všichni hajinkat do svých postýlek, šťastný, že už jsme doma.
No a příští rok, jsme se shodli, že pojedeme zas. Ale tentokrát na 2 týdny a aspoň na týden bychom si vzali tatínky s sebou.
