Termín: 22.-30.8.2020
Kam: Rakousko
Posádka: Petr, Zuzka, Matěj a Amálie
Trasa:
Jedeme do Rakouska a jsme fakt rádi. Možná si můžete říkat, proč bychom taky jezdili někam, kde se nám to líbit nebude. Ale celá tato výprava vznikla dost na poslední chvíli. Jediná jistá věc byl termín, kdy si Petr mohl vzít dovolenou.
Celou dobu jsme počítali s tím, že máme půjčený přívěs a jedeme kempovat do Polska. To se změnilo tím, že nám spousta vracejících se lidí říkala, jak šíleně přeplněné to tam právě je. Důkazem bylo i to, že všechny kempy byly vybookované. Dlouho jsme váhali, zda to i tak riskeneme, a nebo raději změníme destinaci. Asi 3 dny před odjezdem jsme s Petrem zuřivě googlili destinace a hledali vhodné ubytování. Do finále se nám dostaly italské Benátky a švýcarský Davos. Pak se mě mamka jen tak mimochodem zeptala jestli bychom nechtěli navštívit tetu Marušku v Rakousku. Tak si říkáme, no proč ne, stejně tam asi nebude mít volno, ale za zeptání nic nedáme. No a ono ejhle. Teta byla v Rakousku poslední týden a měla v apartmánu volno a pozvala nás k sobě. Dovolenou jsme chtěli strávit především na kole a rakouská jezera byla naprosto ideální. Záloha na přívěs byla bohužel odsouzena k propadnutí.
Den 1 – Příjezd do Rakouska
Na cestu jsme vyrazili v sobotu dopoledne. Cesta vycházela na necelých 5 hodin. To bylo dlouhé i pro nás dospělé (pokud se tak my dva můžeme nazvat), tak jsme v průběhu cesty směr Budějovice vymysleli zastávku do ZOO v Hluboké nad Vltavou. Od doby co máme dítě, je zoo takovým naším útočištěm. Teď je to navíc ještě více super, protože už Matěj ty zvířátka pozná a má z toho radost.
V Zoo se nám Matěj naštěstí docela unavil a pak téměř celý zbytek cesty prospal. Vzbudil se až v Bad Goisern, kde jsem rychle utíkala do krámu, protože v sobotu jsou obchody otevřeny pouze do 18:00 a v neděli samozřejmě zavřené, takže bylo potřeba nakoupit na 2 dny než na víkend zavřou.
Maruška pracuje (a bydlí) v menším, ale krásném Penzionu přímo u jezera Untersee nedaleko Hallstattu. Má tam celý byt, který nám půjčila k dispozici. Navíc nás přivítala teplou kuřecí polévkou a řízky. Byli jsme spokojenější než v hotelu s all inclusive. Matěj snědl dva talíře.
Bohužel hned s námi přijela i obrovská průtrž mračen. Lilo téměř celou noc.
Den 2 – cyklo výlet do Hallstattu
Ráno naštěstí nepršelo. Déšť měl přijít až kolem 17:00. Nasnídali jsme se a rovnou jsme osedlali naše kola. Do Hallstattu vedla krásná cyklostezka po Dachstein round. Moc jsme si užívali to, že konečně můžeme jet na kole a Matese to baví. Doposud to bylo tak, že jsme vždy někam přijeli autem, zaparkovali a rychle se na něco podívali, maximálně popošli půl kilometru a zase jeli dál. Tentokrát jsme to okolí viděli opravdu celé a k dokonalosti nechybělo nic. Cestou jsme zastavovali na dětských hřištích, kterých bylo dost.
Hallstatt je krásné historické městečko, které je na seznamu UNESCO, ale tak nějak se z něj stalo přeplněné panooptikum plné čechů řešících cenu kopečku zmrzliny.
Chvíli po tom, co jsme se vrátili zpět domů, začalo pršet. Ujeli jsme asi 30 km a docela nám to stačilo. Teda jak komu, Petr si šel navečer ještě zaběhat.
Den 3 – Pěší výlet kolem Gosausee
Gosausee bylo od nás vzdáleno asi 15 km. Podle map kolem něj nevedla cyklostezka, takže jsme si kola ani nebrali a těšili jsme se na pěší procházku.
I přesto, že mělo být hnusné počasí, nakonec nám téměř celou cestu svítilo. Cesta kolem jezera měla asi 6 km. Matěj šel vždy kus sám a kus jsme ho nesli za krkem, přeci jen 6 km je na něj zatím ještě dost. Ke konci už byl unavenej, ale stačilo mu dát jablečné křupky a lákat ho jako pejska a opět to fungovalo.
Večer jsme ještě vyrazili k jezeru tam u nás. Petr běžel a my s Matesem jeli na kole. Matese tu čekala vytoužená zmrzka, o které básnil celý den.
Den 4 – Kaprun
Tenhle výlet jsem sice naplánovala, absolvovali jsme ho, ale v podstatě jsme z toho nebyli štastní :). Né, že by to tam nebylo krásný, ale v Rakousku je to snad všude krásný a ve slunečný den se trmácet 2,5 hodiny autem ke Kaprunu, tam stát hodinku frontu na lístky a pak ještě 45 minut autobusem, to už bylo dost i na mě, natož na Petra. Vcelku jsem ho chápala, že byl nasraný.
S podivem musím říct, že Matěj tu cestu zvládl velmi dobře. S námi jela i teta Maruška a v průběhu cesty ho zabavovala.
Tak ještě jednou popořadě. Přijeli jsme na cílovou chatu Kesselfall Alpenhaus. Tady byl velký parkovací dům a šli jsme si koupit lístky. Jízdenky na autobus stály 25 EUR/osoba. Autobusem se pak jelo 45 minut na konečnou k přehradám Mooserboden.
Výhled tu byl dokonalý. Petr se chtěl hrozně koupat, ale bylo to brutálně ledový. To by ho ani neodradilo. Cejtil se blbě, že by byl jediný, kdo se koupe (navíc jsme mu z kufru auta zapomněla vzít plavky, ale to dodnes naštěstí neví).
Prošli jsme si nejbližší okolí. Matěj si hezky pohrál. Byly tam pro děti drobné atrakce. Společně jsme pak sedli na terasu v restauraci a dali si oběd.
Cesta zpátky už docela odsejpala. Autobus jel dolů rychleji, což bylo vlastně děsivý, ale aspoň jsme byli brzo dole. Při cestě zpět do Bad Goisern už nebyla žádná kolona, takže jsme to dosmažili z Kaprunu asi za 1h 45min.
Den 5 – Wolfgangsee
Wolfgangsee je jedno z jezer, které nám doporučil snad každý, kdo tam kdy byl, takže už jsme se těšili. Navíc po tom dni, co jsme strávili v autě. S sebou jsme si vzali kola a chtěli jsme toho co nejvíc objet.
Konečně si užíváme cyklistickou dovolenou. V Norsku jsme na kole jezdili taky, ale spíše kratší trasy.
Dojeli jsme si do městečka Strobl. Zaparkovali jsme tam auto a dál už jeli na kole.
Při cestě jsme se zastavili do malé zoo a hracího hřiště pro děti https://www.dorfdertiere.at/. Matěj zde ani tolik neocenil zvířátka, tak jak je u něj obvyklé. Tentokrát tam totiž byly dětské motokáry. Takže Donkey neměl sebemenší šanci.
Samotné městečko St. Wolfgang i výjezd lanovkou na Schoffer jsme vynechali. Jednak by tam asi bylo dost lidí. Druhak tam nevedla cyklostezka a do třetice jsme byli unavení a krásných míst jsme cestou viděli hodně.
Den 6 – Altaussee, Linz a cesta domů
Tento den měl být poslední s hezkým počasím. Večer už mělo začít pršet a měla přijít dvoudenní průtrž mračen a bouřky. Rozhodli jsme se, že tímto dnem svoji dovču ukončíme a vrátíme se domů.
Nicméně celý krásný den byl ještě před námi. Z dostupných jezer jsme vybrali Altaussee. U Mondsee už jsme byli, sice jen na skok, ale bylo příliž veliké a turisticky profláklé.
qrf
Altaussee bylo velkým překvapením. Menší jezero, ponořené v horách, minimum lidí a minimálně jedna malá spokojená rodinka. Házeli jsme si kameny do vody a na cestě zpět jsme si zašli do senzační kavárny na kafe a preclíky.
Rozloučili jsme se s Maruškou a čekala nás závěrečná cesta domů. Rozhodovali jsme se, zda se zastavíme ještě na večeři v Salzburgu a nebo v Linzi. Salzburg pro mě byla jasná volba. Miluju to místo a je mi jedno kolikrát sem pojedu. Nicméně Matěj nám v autě usnul a nechtěli jsme stavět, takže nakonec vyhrál Linz, který byl o něco dál.
Linz má krásné malé centrum, které projdete asi za 15 minut. Co nás překvapilo bylo, jak to tam ve čtvrtek hodně žije. Byl tam milion restaurací a barů a všechny byly narvané k prasknutí. Na to, že byl čtvrtek mi to přišlo fakt vostrý. Nakonec jsme našli jednu restauraci, kam jsme se dostali (bohužel jen dovnitř, zahrádky prostě byly plné) a to byla Japonská restaurace Miyako Ramen. Ramen už jsme asi jedli lepší, ale hlavní jídlo předčil okurkový salátek, který jsme si vzali jako předkrm. I kdyby jídlo bylo sebevíc hnusné (což samozřejmě nebylo), tak ten salátek nás nadchnul.
Když vynechám asi 10 čůracích zastávek, tak už jsme jeli přímou čarou domů. Nemohli jsme se dočkat vlastní postele. Asi už jsme starý a pohodlný :).
Dovolená byla krátká, ale hlavně že jsme tam byli konečně všichni společně.
Petr & Zuzka & Matěj