Znamením, že výlet bude super, je skvělá posádka a spousta smíchu. Když jsme se v létě s holkama potkaly na koncertě „Hello Marcel“, napadlo nás, že bychom společně měli zase někam vyrazit. Mě se v hlavě promítlo nějaké dobrodružství a hned jsem začala plánovat, jak se zbavím šmudlíků a pojedu pro změnu někam sama. Už dlouho jsem si představovala výlet, ze kterého nejsem zpocená už při zavazování bot, protože bych před tím musela zabalit 10 kufrů a neustále u toho oblíkat, svlíkající se Amálii. Na destinaci jsme se shodli překvapivě rychle,  shodou okolností, jsme ani jedna v Edinburghu nebyla. Nerada zůstávám jen u prázdných slov, takže jsem prakticky do dvou dnů koupila letenky. Takovýhle výlety je potřeba si hned zařídit, než z nich, z nějakého důvodu sejde. A já jsem fakt hodně chtěla jet. Petr mi v zápalu své práce vše odsouhlasil, takže cajk. To, že z toho před mým odjezdem byl trochu vyplesklej, to je jiná kapitola, ale tak už to u nás doma chodí. Naštěstí jsem mu zařídila supportní hlídání v Liberci, protože babička je cool a postará se mi tam o všechny. 

Vždycky říkám, že nejsem velký plánovač, ale když někam jedu, chci z toho vytěžit maximum, takže vše naplánuju. Díky bohu, že holky nejsou remcavý a se vším byly v pohodě. Škoda jen, že občas podcením některý věci, jako třeba si už 2 roky říkám, že si zařídím kreditní kartu, pro případ půjčování auta nebo tak něco. 

Plán byl jasnej, po dopoledním příjezdu procourat Edinburgh a pak vyrazit ráno do přírody. Lenka plán více zkonkretizovala, že nezáleží kudy a kam, ale nejméně 30 000 kroků. V tomto případě se vám vlastně nemůže stát, že byste něco nestihly. Za 30k kroků stihnete v EDI naprosto vše. 

Zpět ale na začátek. Ráno jsme měly sraz na letišti, na terminálu 1. Peťa jako obvykle pozdě. Naštěstí jsme měly hodně kávy. Odbavení by bylo šup šup. Na security checku nás odhadli na pašeráky drog, takže nás nechali sundat i boty. Asi, když s sebou nemám malé paviány, vypadám podezřele. Let byl v pohodě a ven z letadla jsme vycházely za slunného počasí. A pak, že ve Skotsku furt chčije. Než jsme od letadla došly do letištní budovy, už chcalo. Na letišti byl první malej zásek ve chvíli, kdy jsme naši autopůjčovnu nenašly na standardním místě, kde byly prakticky všechny autopůjčovny. Podle mapy, to bylo ještě asi kilometr pěšky. Tam jsme dorazily úplně promočený. Začalo to tak nevinně, že mi přišlo zbytečný hledat pláštěnku, a pak už to bylo prakticky jedno. Autopůjčovnu jsme našly bez problému. Problém nastal až na recepci. Vyřizování zápůjčky jsme se chopily já s Lenkou. Suverénně jsem vytáhla doklady a začala diktovat číslo rezervace. Rezervaci jsme měly dopředu, za super cenu. Okamžik zvratu přišel, když mi pán oznámil, že s full pojištěním to bude asi o 100 liber dražší. V aplikaci jsem měla potvrzeno, že máme full pojištění v ceně. Řešily jsme tedy, jestli si doplatíme nebo co s tím. Když pak došlo na platbu a já vytáhla mobil, že zaplatím, pán se na mě už díval jako na úplného idiota, jestli si vážně myslím, že za zapůjčení auta si zaplatím pípnutím mobilem. S Lenkou jsme ho obě přesvědčovaly, že je to všude normální a že s sebou ani fyzicky žádnou kartu nemám. Nicméně to bylo vlastně stejně jedno, protože bychom debetní kartou ani nezaplatily, jediné co chtěli byla kreditní karta. Zmobilizovaly jsme zbytek girlscrew a sháněly kreditku. To byl pro pána další šok a snažil se mě v aktivitě zastavit, že to stejně nejde, že by musel celou objednávku stornovat a udělat novou, která nás vyjde na skoro 5násobek. Krve by se ve mě člověk nedořezal. Nasraně jsme nasadily pláštěnky a zavolaly uber, který nás hodí do centra. Holky mě moc potěšily svou klidnou povahou, když se vůbec nezlobily a s ledovým klidem navrhly, že se jedeme ubytovat a pak to někde u kávy v pohodě vyřešíme. Tenhle klid musím zavést i doma.

V hostelu „The Baxter hostel“ jsme si nechaly jen kufry a na doporučení vyrazily do vedlejší kavárny. Ta byla skvělá. Primárně pro to, že jsem si z ní odnesla první dvě aplikace tohoto výletu. Pak jich totiž následovalo ještě hodně. Ta hodně důležitá je BeReal a pak taky tu, co nám zachránila výlet, protože jsme se prostě kvůli ubytování, potřebovaly dostat do Fort Williams. Přes carsharingovou platformu Toro jsme si pronajaly od jakési Luis auto. Bez keců a bez kreditní karty. Dokonce, kdybych nebyla mentál a četla instrukce, tak šlo i bezkontaktní vyzvednutí auta. 

Najednou byly všechny problémy pryč a mohly jsme si užít procházky po centru. To jsme prošmejdily křížem krážem. Tímto dnem také začala naše cesta po stopách Harryho Pottera. Btw, kdo neposlouchá „Neplecha ukončena“, jakoby ani nežil. A já už to znám! Jednou z cest tedy byla i cesta na místní hřbitov, kde J.K.Rowling hledala inspiraci pro jména postav. My jsme za pomoci google maps a přesné gps lokalizovali Thomase Riddle. Byly tam i další, ale to je asi pro pozornější hledače, ne pro ty, co si k náhrobku nastaví navigaci. Navíc máme na EDI jen jeden den, tak ho nechceme strávit na „prý“ jednom z nejstrašidelnějších hřbitovů – plných paranormálních aktivit. Kdo by chtěl odejít z dovolené pokousanej, že jo. 

Na večer Péťa vybrala fantastickou mexickou restauraci. Podle instagramu prý tutovka. Nakráčely jsme jako skutečné lady, ale bohužel nás odmítli, že pokud nemáme rezervaci, budeme muset přijít jindy. Nicméně, náhody neexistují, a tak hned naproti byla jiná mexická. Ta už tak slavná na instagramu nebyla. Na druhou stranu tam byl za pultem pán, kterému jsme ani jedna nerozuměla. Pravý Skot! Měla jsem dojem, že si nás vychutnal a dal si záležet, abychom se cítily hodně trapně, že mu nerozumíme. Po druhém zeptání, cože to říkal, jsem to vzdala a začala jsem ukazovat na nějaké jídlo, které bych do toho tacos chtěla a na závěr mi prostě dal něco do ruky. 

Check-in byl na hostelu do půlnoci, takže jsme po večeři pokračovali na další procházkou. Lenky hodinky stále ukazovaly pouze 20 000 kroků. Když už jsme fakt neměly kam jít, tak jsme se to otočily směr hostel a šly na kutě. Spaly jsme společně na 9lůžkovém dámském pokoji. Kdyby mi někdo připomněl, že mladí lidé, co pijí, neustále trajdají tam a zpět a třískají dveřmi, asi bych příště hostel nevybrala. Nechtěla jsem v naší partě mladých holek být ta stará, která to nedá.