I The caisls I
Povánoční cesta do Chorvatska
Vánoce v Čechách jsou krásné. Letos dokonce i zasněžené, ale kdo by si občas rád nevyrazil na trip někam na jih. Z původně plánované Marseille se sice stala chorvatská dalmácie, ale vůbec jsme z toho nebyli smutní. Krásné počasí, prázdné pláže a dokonalé ubytování nám z tohoto výletu udělalo nádhernou dovolenou, na kterou budeme jistě dlouho vzpomínat
Základní info
Posádka
Petr, Zuzka, Matěj a Amálka
Detail
Úvod
Jak to tak u nás bývá zvykem, nevydržíme moc dlouho na jednom místě. Tentokrát jsem to navíc nebyla já, kdo přišel s návrhem někam se vydat na výlet, ale Petr. Od přelomu února a března mění projekt a chtěl si ještě dovybrat dovolenou i využít možnosti vzdálené práce, než přijde jeho čas seznamování se s novým prostředím a novými kolegy. Můj návrh o tom, že bychom mohli někam letět, byl okamžitě smeten ze stolu. Petr (a vlastně i já) chceme co nejvíce omezit svou karbonovou stopu a tomu létání letadlem zrovna nepřispívá. Nezlomil to ani návrh, že bych po návratu vysadila několik stromů. Prostě, dokud se nebude jednat o nějaký delší let, který by za to stál, tak se držíme plánu všude jezdit autem či MHD.
Nadchli jsme se tedy do možnosti jet vlakem TGV do Marseille. Zabookovali jsme jízdenky, ubytování, vyřešili parkování ve Frankfurtu a pak jsem si všimla mailu, který nám nelítostně sdělil, že naše jízdenky byly z neznámého důvodu stornovány a peníze vráceny zpět na účet. Díky bohu, peníze aspoň skutečně přišly. Takže jízda rychlovlakem TGV se nekoná. Tu si vybereme jindy. Do poslední chvíle jsme čekali, jak bude vypadat Evropa s počasím. Navíc, v lednu člověk moc nemůže přebírat. Na severu je zima a tma a pokud člověk nemá v plánu řídit 16 a více hodin (se dvěma dětmi v autě), tak připadá v úvahu pouze severní Itálie nebo Chorvatsko, kdy v Itálii jsme byli v listopadu, takže tamtarará. Vyhrálo Chorvatsko.
Cesta
Bylo po svátcích, 26.12. Blížil se čas odjezdu. Věci jsme měly zabalené a šli jsme brzy spát, abychom si před jízdou trochu odpočali. I přes cestovní horečku jsme docela dobře usnuli. Díky tomu jsme v čas 1:45 byli docela svěží. Děti se při přenášení sice vzbudily, ale po půl hodině překvapeného zírání z okna zase v poklidu usnuly. V Mariboru jsme byli tak nějak na snídani. Zrovna se otevíralo velké nákupní centrum. Spoléhali jsme na dětský koutek, kde děti unavíme a pojede se dál. Bohužel, stačí napsat jen jedno slovo, aby bylo jasné, jak to dopadlo. Covid. Tak jsme se aspoň nasnídali, protáhli a jeli dál. Než jsme přijeli do Chorvatska, tak jsme stavěli ještě několikrát. Amálku jsem musela z předního zavazadla zabavovat a díky bohu, ještě nám na hoďku usnula. Suma sumárum, cesta byla vlastně docela dost v pohodě.
Po příjezdu jsme samozřejmě okamžitě vyrazili k moři. Matěj sbíral mušličky a Amí se přehrabovala v kamínkách. Večer proběhla ještě rychlá obhlídka okolí, ale prakticky jsme šli brzy spát, abychom doplnili energetickou rezervu, která byla po 14h řízení na bodu mrazu.
Z procházky po našem kempu
Cílem tohoto výletu bylo, si co nejvíc odpočinout a držet děti u moře, aby se jim zastavilo rozšiřování ekzému. Takže procházky po pobřeží a využívání benefitů, které nabízel tento kemp bylo na denním pořádku. Ještě něco málo ke kempu, když už jsem ho zmínila. Myslím, že by se tu našel každý. Součástí kempu jsou, jak domy k pronájmu, tak místa pro karavany, hotely i bungalovy. My zvolili tentokrát dům. Bungalov je sice super, ale Petr tu potřeboval pracovat, tak by bylo lepší, kdyby měl místnost pro sebe, než aby součástí jeho callů byly i skřeky našich miláčků. Kemp pro toto vánoční období nabízel speciální adventní akci jejíž součástí byla vánoční ethno village, cvičení jógy každý den ráno, focení se santou, vánoční vlak po pobřeží, vánoční bruslení, vánoční disco pro děti, vánoční promítání filmů, vánoční craft workshop pro děti, malování na obličej a spousty dalšího. Za mě a děti, výborný! Myslim, že je to super nápad jak natáhnout v tomto období lidi do jižních zemí jako je např. Chorvatsko. Lidi jsou sem zvyklí jezdit pouze v létě. Pro nás samozřejmě bylo nejlepší, že tuto nabídku téměř nikdo nevyužil a byli jsme tam sami.
Šibenik centrum a hradby
Šibenik je přístav v severní Dalmácii a ústí do něj jedna z nejkrásnějších řek Chorvatska, Krka. Kolem Šibeniku jsou pak 4 pevnosti, ze kterých máte na tento záliv nádherný výhled. Mě osobně velmi zaujal výhled na vzdálený šibenický most, přes který se přijíždí.
Ačkoliv jsme z práce jezdili často na jachty a vždy se v Šibeniku stavělo na velký nákup, tak v centru Šibeniku jsme nikdy nebyli. O to víc jsme si to možná užili teď. Jednou z vlastností mimo sezóny jsou prázdná města. Takže kolem katedrály sv. Jakuba jsme byli naprosto sami. Tento den jsme neměli velké plány. Mělo být špatné počasí, a tak jsme si tu cestu do města dali spíš z toho důvodu, že to spojíme s nákupem. Nicméně, nejlepší dny jsou skutečně ty, kdy nemáte žádná velká očekávání. Když jsem přijeli. Tak se vyčasilo a po zbytek dne jsme měli úplně vymetenou oblohu a Šibenik nás okouzlil. Romantické uličky, neuvěřitelná katedrála, která je na seznamu světového dědictví UNESCO.
Silvestr a výlet do Splitu
Cesta do Splitu trvala něco málo přes hodinku. Měli jsme takovou představu, že prohlídka města na Silvestra je ten nejlepší nápad, že určitě bude všude prázdno, a to i s ohledem na covid. No, musím říct, že to byl masakr, kolik lidí v tom městě bylo. A kdyby jen bylo, ale všichni neuvěřitelně kalili. Byla to taková jedna obrovská párty. První, co nás s Petrem oba napadlo bylo, že po Novém roce pak musíme pro zajímavost sledovat čísla, jak se vede covidu v Chorvatsku. Jestli se to nepohne nahoru, tak cesta k promoření je jasná volba. Díky bohu, aspoň byli všichni namačkaní v restauracích a barech a památky, kvůli kterým jsme přijely my, byli téměř prázdné.
Split jsme si za cca 2 hodinky procourali, a pak už jsme se moc nezdržovali a jeli zase domů. Vlastně se dá říct, že už jsme asi dospělí. Ještě před pár lety bych na takové párty tancovala na stole se skleničkou v ruce a Petr by mi u toho asistoval. Dneska už oba sníme o poklidném Silvestru někde na kopci nebo na pláži, kde budeme sami a budeme usrkávat společně prosecco.
Amálka byla utahaná a šla docela brzy spinkat. Matějovi se moc nechtělo, ale ukecali jsme ho, že o půlnoci ho vzbudíme na přípitek, a že musí bejt odpočatej, tak šel spát nakonec taky.
Před půlnocí jsme vytáhli malou mrtvolku z postýlky a téměř v komatu jsme ho vytáhli ven, aby viděl ohňostroj. Byli jsme na místě, kde toho nebylo až tolik vidět, ale někdo odpálil na moři světlici a to byl nádherný zážitek. Bohužel dodnes nevíme, zda to byla Silvestrovská světlice a nebo, zda se nějaká loď skutečně potápěla a volala o pomoc.
Další vsuvka ke Game of Thrones. Kdo to sledoval, tak pozná, že Split bylo nádherné město Meereen 🙂
Pouštění draků, mini golf, wellness
Ležení na pláží a neustálé procházky podél pobřeží člověka po čase přestanou bavit, a tak je potřeba zabavit se i jinak. Drželi jsme si pravidlo ranní procházky nebo běhu na 5 km. To byla taková cesta podél pobřeží. Dalo se tam skvěle jet s kočárkem takže na běhání super a Matěj u toho jezdil na kole. Jeho jízdní skills se tu velmi zlepšily a řekla bych, že ho kolo začalo i mnohem více bavit.
V kempu byl k dispozici minigolf. To by bylo super, kdybych se u toho vždy nenervovala, jak Matěj hraje. Nějak se to naučit ale musí. Já si pak klidně můžu vzít nějaké prášky na uklidnění. Né, dělem si legraci. Když to hrál podruhé, tak už to bylo dobrý. Jen z toho byl vždy tak nadšený, že mě nebyl schopen poslouchat a golfová hůl mu sloužila spíše jako meč. No a mě se všechny ty rány, které mi dal omylem do hlavy už také zahojily.
Do wellnessu jsme se dostali až druhý týden našeho pobytu, kdy Petr musel pracovat. Bylo trochu náročný blbnout s Matějem a u toho držet Amálii, která byla jak králík Duracel, aby se neutopila. Bazény byly se slanou vodou a navíc vyhřívané, takže by tam člověk vydržel skoro neomezeně dlouho. Nám se to vždy ukončilo tím, že Amálka z totálního nadšení byla náhle hrozně unavená a museli jsme jít do kočárku.
Celý tento pobyt byl výjimečný tím, že nám obě děti spinkaly jako do vody hozený. To bylo nejvíc cool.
Zadar
Amálka je nejhodnější když spinká a nebo papá. Takže veškeré výlety autem obvykle plánujeme tak, aby první část prospala a tu druhou svačí. Ostatně stejně jako zbytek rodiny. My taky jakmile nasedneme do auta, tak začneme svačit. To mi připomíná, že jsem ještě nestihla dát auto na interiérové čištění. Po téhle cestě už si to skutečně zaslouží.
U Zadaru se říká, že je to srdce celé Dalmácie. Rozkládá se částečně na pevnině a částečně na malém poloostrůvku. Vyjíždí se odsud často do národního parku Kornati. To už jsme bohužel nestihli absolvovat. V roce 2006 se město dokonce dostalo na seznam European Best destination.
Plán byl stihnout přijet na západ slunce, ale nevyšlo nám to. Obě děti v autě spaly jak zabitý. Takže první zastávkou na tomto výletě byl Kaufland, kde jsme se v mezičase zastavili na nákup, abychom při cestě zpět nezdržovali.
Večerní procházka měla rozhodně něco do sebe. Prošli jsme si město a zastavili se v restauraci na večeři. Opět jsme tam ve sportovních hadrech vypadali trochu jako socky, a to jsem s sebou měla i batoh LV. Hůř jsme si připadali snad jen ve Splitu. Vypadá to, že Chorvati si hodně potrpí na svůj look, na rozdíl od nás. Ale co, máme roztomilý děti, to je víc cool.
Náš pokračující život v kempu
Nedlouho poté, co jsme do kempu přijeli my, přijeli karavanem i nějací Slováci. Matěj si je okamžitě vyhlédl, protože krom zajímavého karavanu měli i dva kluky z čehož jeden byl stejně starý jako on a ten druhý byl o pár let starší. Museli jsme ho hlídat, aby je neotravoval až moc. Byl tak nadšený, že tam má nějaké kámoše. V ten okamžik jsme si uvědomili, že je konec našemu času, kdy jezdíme na dovolené sami. Musíme to začít plánovat tak, aby s námi byly i nějaké další děti. Na druhou stranu Amálka začala být velká parťačka a možná, že až pojedeme někam příště, tak si prostě vystačej sami. Člověk si ani neuvědomuje, jak roste před očima.
Jeden večer jsme vyrazili společně na večerní procházku po Šibeniku a spojili to s večeří. Slovenští přátelé totiž odjížděli 3.1., tak jsme se chtěli rozloučit.
No.. a blíží se konec a cesta domů
Dva týdny vskutku utekly jako voda. Mám pocit, že jsme před chvílí přijeli a už jsme zase doma. Poslední den jsme měli v plánu navštívit Šibenické akvárium. Matěj se těšil jak malej Jarda. Mluvil o tom několik dní, ale na netu jsem našla, že mají otevřeno pouze o víkendu. Nicméně, hned jak jsme otevřeli dveře akvária, bylo mi jasné, že ani ty víkendy už neplatí. Uvnitř probíhala jakási rekonstrukce, takže jsme měli smůlu. Smutně jsme se prošli po náměstí s tím, že si tedy aspoň zajdeme na hřiště a do kavárny na horkou čokošku. Protože naše Kevina miluje čokošku (Vzhůru do oblak).
Škoda, že až takhle poslední den jsme v Šibeniku objevili naprosto senzační kavárnu & galerii Azimut caffee bar. Z toho jsem byla nadšená nejenom já, ale především děti. Matěj tam běhal jak Alenka v říši divů a vše si prohlížel. Samozřejmě chtěl i každou druhou věc koupit, ale odolala jsem jeho nástrahám. Amálie ho jako správná mladší sestra ve všem následovala.
Věci jsem pak stihla zabalit, zatímco si děti hrály. Najela jsem autem před dům a naházené to tam bylo raz dva. Petr skončil s prací v 16:30 a v 17:30 už jsme všichni seděli v autě a odjížděli pryč, a to jsme se ještě stihli naposledy vykoupat v moři.
Už podruhé se mi nechtělo do Chorvatska a podruhé jsem odjížděla nadšená. Povánoční dovolená se nám líbila natolik, že jsme si řekli, že příští rok si to zopakujeme. Ale to je ještě daleká budoucnost.
Příští stanice FUERTEVENTURA