Po snídani děti vyrazily s Anetkou na hřiště. To bylo fakt veliký a byla by škoda, aby ho vynechali. Jediné co, tak jsme je museli navléct do nepromokavých hadrů, protože počasí nebylo zrovna ideální. Zatímco děti byly venku, my s Petrem jsme uklízeli a snažili se nějak logicky přeorganizovat naše věci. Tím, že prakticky každý den spíme někde jinde, nechtěli jsme každý den tahat z auta všechno. Nabalili jsme si tedy věci po dnech a zbytek jsme nechávali v rakvi na střeše.

Do Kerteminde to bylo cca 35 minut jízdy. Okolí bylo nádherné. Chvílemi vykouklo sluníčko. Do Fjord&Bælt jsme přijeli chvíli po otevíračce. Hned v 10 totiž začínala první část jejich harmonogramu a to mělo být „osahávání mořských tvorů“. My jsme si představili delfíny a tuleně, ale ve výsledku to bylo šahání si mořské hvězdy a učení se, jak chytat kraby. Takže pro děti trochu zklamání, ale vynahradilo to sledování tréninku tuleňů a sviňuch. Uvnitř jsme si prohlédli kostru velryby a dozvěděli se něco o echolokaci. Toto centrum není jako vodní svět, ale je to výzkuná stanice, kde studenti z univerzity pozorují tuleňe, velryby a sviňuchy a zkoumají je za dodržování přirozených způsobů a ne mučení zvířat.

Po chvíli venku nás stihl krátký deštík, schovali jsme se uvnitř, kde meli kreslící část. Děti tam měli připravené velké množství omalovánek a neměly problém se zabavit. Jakmile déšť ustal, vyrazili jsme na procházku do města. Na mapách už jsem měla připravený pin se super kavárnou a cestou jsme ještě udělali zastávku na pizzu. Počasí se čím dál tím více začalo vylepšovat. Kerteminde je hezké přístavní městečko.

Dalším bodem plánu byla procházka na Fyn Hoved. Je to úplný cíp poloostrova, na kterém se Kerteminde nachází. Dle googlu by to mělo být opravdu krásné. Výzhledy na útesy. Bohužel, při příjezdu na parkoviště nám začalo opět pršet. Kouknu na předpověď počasí a ta mi říká, že právě krásně svítí sluníčko. No nic, vzali jsme plášťěnky a vyrazili na procházku. Celý okruh má asi 4 km. A bylo to opravdu krásné. Po chvíli přestalo pršet a dokonce svítilo sluníčko, tak jak předpověď slibovala. Cestou jsme sbírali kamínky, které by se nám mohli hodit na chatu do Pekla jako vzpomínka a okrasa.

Lidí bylo úplné minimum. Téměř nikoho jsme nepotkali. Další ubytování už bylo nedaleko Billundu. Sdr. omme bad and breakfast. Pořídili jsme si tam rodinný apartmán, který měl k dispozici hernu a hřiště na zahradě. Po večeři jsme šli všichni do herny a hráli jsme kulečník, dětský curling a samozřejmě nechybělo malování.