Po Dánských dunách

Základní info

Termín

13.10. – 22.10.2019

Harmonogram

1100 km autem a 550 km lodí Trasa: Skagen, Kattegat, Aarhus, Aarborg, Frederikshavn, Grenen, Rubjerg Mile, Klitmøller, Sønder Vorupør, Thyborøn, Hvide Sande, Billund Legohouse a Legoland, Ebeltoft, Kalø Castle, dolmeny, Sæby, Rubjerg Knude Fyr

Úvod

Tento výlet jsme si již jednou naplánovali na konec srpna jako cyklo výlet. Matěj měl být spokojeně u babičky na chatě a my jsme si měli romanticky šlapat na kole napříč Dánskem. Všechno to znělo ale až moc dokonale. Čím více se blížil termín, tím více jsme si uvědomovali, že Matěje nejsme schopni na týden opustit. Pocit, že jsme někde uprostřed Dánska, bez možnosti se co nejrychleji vrátit do Čech, nás každý den lámala víc a víc. Nakonec jsme to všechno zrušili a odletěli jsme společně do Čech, kde jsme sice Matěje k babičce dali, ale byli jsme mu aspoň na blízku.

Myšlenka na procestování Dánska se ale uplně nevymýtili. Naopak, ještě více se prohlubovala, a tak jsme se rohodli, že to před naším stěhováním z Norska ještě realizujeme. Pojedeme ale všichni tři společně. A né teda na kole, ale raději autem.

Den 1 - Cesta lodí z Osla do Frederikshavnu

Odjížděli jsme v neděli večer. V čase, kdy už Matěj obvykle spinká. Tentokrát jsme se poučili oproti naší předchozí jízdě lodí a vzali jsme si kajutu s rozdělenými postelemi s tím, že do prostřed, mezi ty postele, zkusíme narvat dětskou postýlku. Mělo nás to uchránit toho, aby Matěj do půlnoci běhal po pokoji. Takhle v postýlce nemůže utéct a nakonec to vzdá.

Trochu jsme se báli, zda nám tento plán vyjde. Netušili jsme, jak je kajuta ve skutečnosti veliká, ale naštěstí tam postýlka zapadla uplně na centimetr přesně. Až na počasí to začalo dobře.

Nic nemohlo být lepší. Matěj nám usnul až rekordně rychle. Měli jsme trochu hlad a Petr potřeboval udělat něco málo do práce. Kousek od nás byl lounge, ve kterém mi paní nabídla akci 1+1 zdarma, kde bylo v ceně nějaké zobání, káva čaj a krásný výhled na moře. Výhled se nám bohužel ztratil asi po 10 minutách jízdy, protože se setmělo a jakmile jsme vypluli z fjordu, už byla všude pouze černo-černá tma.

Těšili jsme se, že se konečně dobře vyspíme. Paradoxem bylo, že Matěj krásně spinkal a my dva jsme se celou noc a část rána oslovovali větou “Taky pořád nemůžeš usnout?”. Když jsme pak konečně opravdu usnuli kolem 3:30 ráno, tak nás v 6:30 vzbudilo hlášení, že už připlouváme k břehům Dánska.

Den 2

Vystoupili jsme z lodi a rozdělili jsme se. Petr vyrazil do půjčovny pro auto a já čekala v Color Line hale s Matějem a věcmi. Tady nás čekal náš první stresík. Petrovi nechtěli pujčit auto, protože si nepřečetl, že musí mít s sebou kreditní kartu, bez které to nelze vyřídit. Na poslední chvíli jsme začali shánět někoho s kreditní kartou, ale to se nakonec ukázalo jako špatný nápad, protože majitel té karty, by tam musel být s námi. Výmluva nešťastného otce, který tvrdil (což byla pravda), že má v přístavu ženu s malým dítětem, které je nemocné a musí je nějak vyzvednout, nakonec vyhrála. Paní na pobočce došla k závěru, že je jí to vlastně jedno. Ona není zaměstancem Hertz, ale zaměstnancem autoservisu, které Hertz pouze pomáhalo s výdejem aut.

Naš první špendlík na mapě bylo městečko Skagen, které je nejsevernější město (vesnička) v Dánsku.

Skagen

Foukal docela silný vítr. Matěj standardně nechtěl nosit čepici. Vzhledem k jeho nemoci nás to dost trápilo. Museli jsme to vyřešit návštěvou kavárny. Prvotní stres se musel trochu srovnat kofeinem. Jako první jsme při výlezu z kavárny ztratili George (Aťu). Známý plyšáček, kterého ztrácíme na každé dovolené. Opět vítězoslavně nalezen. Další stres, tentokrát jsme to šli zahnat jídlem. Petr se vytasil s nějakou rybí restaurací, kterou našel na TripAdvisoru. Matěj, který miluje krevety, tady nakonec objevil kouzlo slaniny a na krevetu ani nesáhl. Když jsme pak nasedli do auta, asi po 200 metrech jízdy, jsme zahlédli první pláž. Tak jsme se zase vysoukali všichni z auta a vyrazili se kousek projít.

Další zastávkou byl slavný Skagen Grey lighthouse, který byl opravdu jako z pohádky.

Grenen

Ještě pořád jsme nebyli na úplném severu, a tak jsme pokračovali dál do místa zvaného Grenen. Je to místo, které je takový přírodní fenomén, potkávají se zde a narážejí do sebe dvě moře (norské a baltské). Od tohoto soutoku se tomu říká Kattegat. Kdo sledoval seriál Vikingové, tak si možná vzpomene. Ten rozdíl moří můžete dokonce vidět i vizuelně. Každé má totiž trochu jinou barvu. Bohužel, k naší smůle, měli zrovna Dánové týden prázdnin, takže místo, které jsme si vysnili jako liduprázdné, úplně bez turistů se změnilo ve frekventovanou dálnici lidí pochodujících na Grenen. I tak to stálo za to. Jen se nám tam nechtělo pobýt moc dlouho.

Stále foukal brutální vichr, a tak jsme opravdu dlouho nezdržovali. Přeci jen, čeká nás ještě cesta daleká do našeho prvního ubytování v Klitmoller.

The sandburied church

Cestou jsme si udělali ještě krátkou zastávku na The sandburied church, zde se, jak už název napovídá, nachází kostel, který se pomalu ztrácí v písku a musejí ho pravidelně vyhrabávat ven. Tátovi se tam podařilo sehnat nám kafe, po kterém se nám už dlouho sbíhaly sliny. Nutno dodat, že toto bylo asi poprvé, kdy jsme pili kávu s příchutí spáleného popcornu. Ačkoliv se snažíme neplýtvat jídlem, tato káva šla rovnou do křovin.

Rabjerg Mile

Poslední zastávka tohoto dne byla vyhlášená duna Rabjerg Mile. Jedná se o největší pohyblivou dunu vůbec. Každý rok se tato duna posune až o 15 metrů na sever.

Klitmøller

Po asi hodině jízdy po západním pobřeží jsme pak konečně přijeli do našeho městečka, kterému se přezdívá Cold Hawaii. Je to ráj surfařů, kitařů a dalších sportů, ke kterým je potřeba vítr. Nikdy nás nenapadlo, že tito nadšenci provozují tyto sporty i přes podzim v neoprenech. Nicméně v našem guesthousu jich bylo hned několik.

Poprvé jsme zkusili Guesthouse, je pravda, že nepatřil zrovna k nejlevnějším, ale oproti hotelům a jiným penzionům byl velmi dobře vybaven a nakonec to bylo skvělé. Jsme rádi, že jsme mu dali přednost. Nakoupili jsme si suroviny a udělali si večeři ve společné kuchyni. Večer Matýsek usínal v dobré náladě. My jsme si tak mohli dát skleničku prosecca a ačkoliv jsme plánovali jít koukat na nějaký film a dát si saunu, nakonec jsme si hezky pokecali se dvěma Američany, se kterými jsme se potkali v jídelně . Primárně o tom, jak superdebilní prezidenty oba státy máme.

Den 3

Ráno jsme hned po snídani vyrazili k dunám a moři. Nebylo zrovna pěkné počasí, střídal se silný déšť se slabším. Důležité na téhle dovolené je, že jsme si konečně vzali nepromokavé věci. Téměř každý den jsme se za to chválili. Matěj by šťastný, že mohl skákat do kaluží. My jsme poprvé zažili suché nohy po propršeném dni. Opravdu osvěžující zkušenost.

Sønder Vorupør

Kousek od nás bylo městečko Sønder Vorupør, které bylo známé svým akváriem a krásným dlouhým molem do moře. Vzhledem k dešti, jsme se rozhodli, si městečko prohlédnout na etapy. Nechtělo se nám Matěje tahat z auta, když tam byl tak krásně a spokojeně připoutaný. Takže jsme se prostřídali a vždy jeden z nás zabavoval za oknem Matýska.

Při cestě z mola jsem nám koupila kafe. Konečně chutnalo jako kafe a né jako popcorn. A to bylo z automatu.

Akvárium jsme vynechali, protože jsme mířili do městečka Thyborøn, kde mělo být akvárium ještě větší.

Cesty na Thyborøn vedly dvě. Jedna, která byla výrazně rychlejší, ale s převozem na trajektu a druhá, která vedla okolo delší cestou. Mrkli jsme na internet, abychom zjistili jaký je jízdní řád trajektu a vyrazili jsme na trajekt variantou číslo jedna.

Posledních pár kruhových objezdů před nájezdem na loď jsme začali registrovat cedule, že trajekt je zrušen. Proběhlo rychlé googlování, kdy jsme došli k závěru, že internet ani cedule asi nelžou a museli jsme to opět celé objet zpátky. Zabili jsme tedy v autě hodinu navíc oproti původnímu plánu. Ale musíme říct, že ta cesta sem byla opravdu malebná a vlastně jsme toho nelitovali.

Thyborøn

Akvárium nebylo nijak speciální tím, jaké mělo ryby, ale bylo dělané pro malé děti, aby si tam mohli hrát, běhat a hladit žraloky a rejnoky. Rejnoky si utíkala hladit primárně máma. Při odchodu jsme Matějovi pořídili kyblíček s hračkami do písku, aby si na pláži a ve vaně mohl hrát.

Když jsme vyšli z akvária ven, hned jsme si všimli obrovského, ale vkusně vytvořeného pomníku. Byl věnován obětem lodí z bitvy u Jutska z první světové války. Co kámen, to jedna potopená loď. Opodál na pláži pak byly zbytky vraků těchto lodí, které tam zůstaly dodnes jako vzpomínka.

Velká část západního pobřeží je národní park Thy. Krásná příroda, krásné baráčky. Bylo to pěkné i když jsme seděli jen v autě.

Hvide Sande

Poslední destinace tohoto dne. Zde jsme si pronajali baráček kousek od pobřeží se saunou a spa uvnitř. Matěj byl opět nadšený, že mohl objevovat nové prostředí. Hlavně byl teda rád, že je konečně z auta venku a může se hýbat. Vypadalo to, že si dost oblíbil velkou spa vanu. Snad ji nebudeme muset pořizovat i domů, ale tam se vám vééšlo hraček! I máma se tam vešla.

Když šel Matěj spát, tak jsme si i my udělali pohodu. Rozehřáli jsme si sauničku a pak jsme si ještě dali i tu vanu. Žijeme čistě nespotřební život :).

Den 4

Tento den bylo už od rána nádherné počasí a tím pádem jsme se ho chtěli strávit u moře a bazénu. Bylo nám líto jezdit někam v autě, když si to děti můžou užít ve vodě. Přeci jen, den odjezdu už se pomalu, ale jistě blíží. Ráno jsme se vypravily na koloběžkách do zmrzlinárny směrem Marina Frapa, kterou nám doporučil mástr našeho apartmánu. Těsně před zmrzlinárnou se mi Matěj málem zmrzačil na koloběžce, naštěstí zakrvácené koleno zachránila jahodová zmrzlina. Než jsme zmrzku dojedli, uvědomili jsme si, že jsme u krásné plážičky, kde zrovna nikdo nebyl a hned jsme se tam přesunuli.

Cestou zpátky domů jsme si všimli upoutávky na Sculpture park z písku. Když jsme se k tomu blížili, tak jsme z toho měli pocit kýčovité atrakce, ale ve výsledku se nám to nakonec děsně líbilo. Tématika celého parku je Robotika – co roboti můžou a co nemůžou a čím se liší/neliší od nás lidí. Umění opravdu krásné na pohled, které v sobě skrývá spoustu práce.

Po několika náročných dnech jsme Matěje chtěli dát spát do postýlky po obědě, aby si odpočinul, protože následující den bude zase trochu náročný.

Když usnul, dali jsme si ho na chůvičku a vyrazili jsme si s tátou sami k moři. Chvilku se projít po pláži. Měli jsme štěstí, zrovna se rozsvítilo slunce. Když se pak vzbudil, tak jsme ho tam samozřejmě vzali s sebou taky. Skákali jsme na připlouvající vlny a házeli do nich kamínky. Tahle srandička nám vydržela asi 2 hodinky. Když máte dítě, tak můžete dělat krávovinky v moři a nikomu to nepřijde divný, protože přeci máte dítě. V našem případě to byla i naše zábava. Bylo opravdu nádherně. Ze zimních věcí jsme se najednou mohli trochu vysvléknout, sundat si boty a cákat se v moři.

Když jsme se vrátili, celkem vymrzlí jsme byli. Díky bohu, že tam byla ta sauna a vířivka. Pořádně se prohřát.

Den 5

Ještě v předvečer odjezdu jsme si sbalili věci, abychom ráno mohli opravdu zavčas vyrazit do Billundu. Do Legohouse se totiž objednává na konkrétní čas. Přejezd nám trval asi hodinu a přijeli jsme (i přes tátovo remcání, že nám všechno hrozně dlouho trvá) akorát na čas.

Billund

Legohouse je nově postavená budova nedaleko Legolandu. Celé je to hlavně o tom, že je to taková play and build factory. Spousty kostiček, spousty dětí. V přízemí je pak něco z historie Lega, jak začínalo, a jak si stojí dodnes.

Byli jsme totálně nadšení. Celé to bylo dost interaktivní a moderní. Byly tam sice hordy lidí, ale ani nám to nevadilo. Fakt jsme si to užili.

Při odchodu jsme dostali každý 6 lego kostiček a mohli jsme si vygenerovat na jméno jednu z jedinečných kombinací, jak složit 6 lego kostiček. Protože možností je cca 900 000 000.
Ačkoliv fun shopy obvykle nenavštěvujeme, tak tady nám to nedalo a vytvřili jsme si každý svého lego panáčka. Takže si přivezeme panáčky Zuzka, Petr a Matěj a Bája. Snažili jsme se, aby se nám to co nejvíce podobali, ale asi by to kromě nás nikdo jiný nepoznal.

Kousek od Legohouse byl rovnou i Legoland. Ten je stále původní, nějaké části obnovují a přidávají i nové. Měli jsme z toho pocit lehce zašlé slávy, ale i tak se nám to dost líbilo. Matěj se nesl na krku a občas jsme ho nechali proběhnout. Nejvíc si užli část Duplo, kde byla spousta prolejzaček pro tyto malé šmouly.

Tento výlet byl dárkem pro Matěje, protože tady slavil své druhé narozeniny. Pravda je ale taková, že to bylo hlavně naše přání. Co si budeme povídat, Matěj z toho zatím nic moc nemá.

Doufali jsme, že ho to tady unaví, protože nás čekal delší přejezd. Tentokrát na východní pobřeží do městečka Ebeltoft. Cestou jsme míjeli Aarhus, druhé největší město Dánska plné umění, ale pokud se můžeme rozhodnout, zda se jít podívat do přírody a nebo do města, raději volíme přírodu, a tak jsme to vynechali a jeli dál. Další apartmán, který si Matěj fakt užil. Plánujeme si na léto pořídit dodávku, ale tohle cestování po nových aprtmánech má také něco do sebe.

Den 6

Ráno jsme měli zataženo a trochu i mrholilo. Vzali jsme si nepromokavé hadry a vyrazili jsme se podívat na zříceninu Kalø Castle. Tato ruina je stará přes 700 let, ale krásně moderně zrekonstruovaná. Navíc k ní vede historická kamenitá cesta. V 16. století tu byl dokonce vězněný budoucí (tou dobou) švédský král.

Kalø Castle

Po cestě k dolemenům nám Matěj dal pěkně sežrat naši nepřipravenost, když začal zběsile (opravdu nešťastně) brečet v autě, že chce teplej čajík. Asi si dovedete představit, jak jsme se jako rodiče cejtili, když jsme si uvědomili, že jsme mu ho zapomněli připravit, ještě když víme, že není úplně zdravej. Čaj jsme ale sehnali a nakonec bylo všechno dobrý.

Po cestě zpátky na apartmán, jsme měli v plánu, jít se podívat na známé dánské dolmeny (megality). Jako první jsme jeli na Knebel Poskær Stenhus. Monumentální stavba prehistorických lidí. Tady si člověk uvědomí, že některé věci tu jsou tisíce let a stále stojí.

Megality

Bylo stále docela dost zataženo, takže jsme se z dolmenů vrátili zpět na apartmán, udělat si oběd a nechat Matěje vyspinkat v postýlce. To bylo ovšem pouze zbožné přání. Matýsek hodinu skákal v posteli a pak jsme si řekli, že to nemá smysl a zase jsme se oblíkli a vyrazili do centra městečka Ebeltoft.

Bohužel jsme zrovna chytili průtrž mračen. Stejně jsme si někde chtěli dát kafe, tak se to vlastně hodilo. Matěj si konečně nechal nandat kapucu. Asi pršelo fakt hodně.

Ani jsme nečekali, že bude mít Ebeltoft tak krásné centrum. Nicméně to asi není náhoda, že je na stránkách www.visitdenmark.dk jako doporučované.

Ebeltoft

Den 7

Ráno jsme ještě jeli do centra na prohlídku Fregaty. Je to původní královská fregata, která slouží aktuálně jako muzeum. Matýska bavilo probíhat různá podlaží.

Je 19.10. náš klouček má narozeniny! Jsme na něj fakt hodný. Tolerujeme všechno, co chce dělat a neremcáme.

Skandinavisk Dyrepark

A taky jsme ho vzali do zoo. Konkrétně do Skandinavisk Dyrepark. Lákalo nás tam vidět lední medvědy. Matěje, ale stejně nevíc bavila divoká prasata. Tento park byla taková bezvadná kombinace safari, zoo, historie a dětského parku.

Aalborg

Na chvíli jsme se zase dostali do města. Aalborg je univerzitní menší město na severu Jutského poloostrova. Centrum je plné romantických uliček a umění. Vlastně se nám líbí, jak se obecně na severu umí kloubit historie s moderním uměním. V Čechách tohle zatím moc neumíme.

Vzhledem k tomu, že má Matýsek ty narozky, tak je potřeba to oslavit. Dortem mu radost moc neuděláme, to víme, takže jsme zvolili jeho oblíbenou pizzu. Turek, který dělal tu pizzu, byl požadavkem lehce překvapen, ale vyrobil přesně to, co jsme chtěli. Můžete se mrknout.

Den 8 - Aalborg

Dnes jsme měli celý den pro courání po Aalborgu. Žádné honění se. Prostě pohoda. Popíjeli jsme kafe na každém rohu (asi jste si všimli, že kafe pijeme často a rádi) a procházeli všechny uličky.

Večer jsme si s tátou nakoupili piva jako za mladých let a na pokoji jsme si je vypili při sledování Červeného trpaslíka.

Den 9

Náš poslední den v Dánsku. Měli jsme před sebou celý den, takže jsme se ho rozhodli ještě maximálně využít.

Sæby

Sæby je malé přístavní městečko nedaleko Frederikshavnu. Dovedeme si představit, že v létě to tam opravdu žije.

Rubjerg Knude Fyr

Původně jsme toto místo chtěli vynechat. Ale američtí přátelé, se kterými jsme se setkali v Klitmoller, nám ho doporučili jako skvost. A teď tomu naprosto rozumíme. Dodalo to korunku celému našemu výletu. Víc tomu přidalo ještě to, že jsme viděli, jak moc se to tam líbilo synáčkovi. O to nám jde především.

Tento maják se každý rok posouvá o 1,5 metru směrem do moře. Proto jsme ho stihli předposlední den, než bude přesunut na jiné místo. Jedná se o naprosto výjimečnou akci přesunutí majáku.

Ted už nám nezbývalo nic, než se vrátit do Frederikshavnu, vrátit auto a nalodit se směr Oslo. Bylo to nádherné, ale jsme už po všem tom vandrování dost unavení a těšíme se domů.

Frederikshavn

Zatímco Petr jel vrátit auto, my s Matějem jsme si zatím procházeli městečko. Loď byla už otevřená, takže jsme si všechny naše věci mohli dát na pokoj a tím pádem jsme vyrazili na procházku do města jen nalehko.

Na lodi se nám tentokrát podařilo usnout o něco dříve než při první plavbě. Kažodpádně ráno byl náš táta v práci pravděpodobně chudák. To ,že jsme byli zmatený my s Matějem doma, to nikomu nevadí, ale on musel odvádět i nějakou práci.

Dánsko nás jednoduše uchvátilo. Nás tedy obvykle nadchne každá dovolená, ale tohle bylo fakt super. Nikdy jsme si nemysleli, že je Dánsko tak nádherné. Většina lidí jezdí do Kodaňě, ale přitom ten největší klenot, je čeká od Kodaně dál na sever.