Večer jsme se přesunuli do nového ubytování „Lotus Guesthouse“. Podle fotek to vypadalo naprosto exkluzivně, co z fotky nevyčtete je patro, ve kterém se apartmán nachází a to, jaké je tam vlhko. Po celém dni chůze jsme si jednak potřebovali vyvětrat věci a navíc jsme měli mokré plavky a ručníky na usušení. Nicméně na pokoji nám nic neschlo a vzhledem k tomu, že jsme byli v přízemí s oknem do ulice, tak jsme si to nemohli dát ven, protože jsme neměli tolik věcí, abychom si mohli dovolit, že nám je někdo ukradne.

Ráno jsme si v sousední sámošce koupili snídani a nechali se Uberem odvézt na místo, kde jsme včera naši trasu skončili. Zase bylo hrozné vedro. Tentokrát už jsme byli vybaveni větším množstvím vody. Nevýhodou toho bylo, že jsme měli každý tak o 2kg těžší batohy. Cesta vedla podél pobřeží a nikde jsme nepotkali ani nohu. Tedy až do chvíle, kdy jsme se přiblížili k slavné jeskyni Blue Grotto. K ní vedla hlavní silnice a tím pádem se tam bylo schopno dopravit větší množství turistů. Prohlídla jsem si všechny zákazy a když jsem nikde neviděla obrázek dronu, tak jsem ho hned vytáhla. Ale raději jsem to moc neprotahovala, aby mi někdo nevynadal. O kousek dál se dalo sejít k moři a vykoupat se. Bohužel jsem si zapomněla vzít své morké plavky, takže jsem zpocená a vyprahlá sledovala Petra jak se chladí v moři. Co si budeme povídat, moře ještě není moc vyhřáté. Obvzláště kolem skal, kde jsme se pohybovali my. Když jsem viděla Petra jak se pak snaží mokrej nasoukat do kompresních ponožek, tak jsem si říkala, že možná není tak špatně nemít plavky :D.

Další z našich zastávek byl jeden z megalitických chrámů, kterých je na Maltě hned několik. 7 z nich bylo přidáno na seznam světového dědictví UNESCO. Ħaġar Qim : pochází z pozdní neolitické doby, asi 3000 př. n. l., asi 40 x 40 m. Pozůstává z celkem tří chrámů, jež se nacházejí na jižním osamoceném pobřeží oproti ostrůvku Filfla Island. Do zdi je zabudován největší monolit maltských chrámů (3 x 6 m, váha 20 tun). Wikipedia

Od chrámů jsme se vydali takovou trochu dobrodružnou stezkou. Museli jsme slézt z cliffu dolů, kde jme viděli na mapě, že vede krásná cesta. Musím říct, že to byla jedna z nejhezčích částí, a to i přes to, že jsme se často brodili vysokým bodláčím. Jeskyni podobnou Blue Grotto jsme potkali hned několikrát, jen s tím rozdílem, že jsme u ni byli naprosto sami, protože k ní nevedla žádná silnice. 

Pak jakoby se z čista jasna objevila na útesu obrovská restaurace, která byla nacpaná k prasknutí. Naštěstí se tam našla dvě místečka i pro nás. Než jsme se stihli rozkoukat, paní už mi nesla vychlazenou količku. Tu jsem v zápětí celou rozlila, protože mi nefungovaly ruce :D. 

Po obědě naše cesta začala být ještě víc dobrodružnější. Bodláčí bylo čím dál vyšší a proklestit si cestu nebylo vůbec jednoduchý. Několikrát nás mapa zavedla na soukromý pozemek. Pár krát jsme se otočili a šli zpět, ale taky nám pár krát došla trpělivost a prostě jsme to přelezli. Jsme totiž pankáči. 

Cestou do Rabatu jsme procházeli Buskett Gardens. Je to prý na Maltě jediný les. Už nás docela dost bolely nožičky, tak trochu jsme procházeli zahradou na setrvačnost a těšili jsme se na dobrou kávu do Rabatu nebo Mdiny. Nakonec jsme si v Rabatu dali Chai Latte. Byla to krásná vesnička a hned za ní se nacházelo bývalé hlavní město Malty – Mdina. Tak trochu to bylo takový stát ve městě. Někde jsme našli napsáno, že to je nejhezčí město Malty. Projité jsme to ale měli celkem rychle. Přeci jen už máme své tempo. Opět jsme den zakončovali s 30 km. Takže včetně dneška už jsme na 60 km celkem.