THE CAISLS
Jarní lyžovačka Kronplatz
Matěj letos absolvoval v Liberci pár hodinových kurzů lyžování, a aby to celé do příští zimy nezapomněl, rozhodli jsme se, že bychom ho vytáhli někam na pořádný kopec. Rodiče nám nabídli, že nevědí, jaký vánoční dárek by nám dali, a tak přišla na stůl hezká varianta, že bychom jeli společně a dostali bychom to jako dárek. Navíc, děda je hodně schopný lyžař, který zároveň vládne klidnou povahou, tak že by nám Matěje lyžovat naučil. A to se vyplatí!
Základní info
posádka
Petr, Zuzka, Matěj, Amálka a babička Dáša a děda
detail
Úvod
Letos jsme se rozhodli, že už nastal Matějovi věk, kdy by se mohl naučit jezdit na lyžích. Jezdili jsme pravidelně do Liberce, kde jsme si oblíbili lektora Jirku, který dal Matějovi základ. Lekce byly super, ale chtělo to něco delšího, kde by si to více zafixoval. Od 13.-18.3. byly v Praze jarní prázdniny a školka byla zavřená, takže jsme toho využili a dohodli se s dědou a babi, že pojedeme někam na hory. Dostali jsme spoustu doporučení a nakonec jsme jeli do lyžařského střediska Kronplatz do Itálie. Děda s babičkou nám dali tento zájezd jako dárek k Vánocům. Od nás zase měli jako dárek to, že s sebou mohli mít Matěje :D… A to se vyplatí. Prej si to ale všichni užili …
Den 1 - Cesta do Itálie
Aby zábava správně začala, tak týden před odjezdem Matěj přinesl ze školky takový docela odporný kašel. Takže celý týden před odjezdem jsme byli všichni nemocný. Odjezd jsme měli naplánovaný na čtvrtek v noci. Na Kronplatz je to cca 7h jízdy. Check-in jsme měli dohodnutý mezi 8-9. Petra čekal v pátek normální pracovní den. Museli jsme tedy vyrazit ve čtvrtek o půlnoci, abychom to všechno stihli. Bohužel to ale znamenalo, že se absolutně nevyspíme. Budík byl na půlnoc, ale reálně jsme spali tak hodinu. Děti se jak naschvál dost budily a mě nebylo moc dobře.
Každopádně cesta šla jak po másle. Nebyli jsme ani moc unavený a spánek dětí vyšel akorát. Jen tedy těsně před cílovou destinací, se nám Amí 2x pozvracela. To v autě jako nebejvá moc příjemný. Myslím ten smrad pak. Naštěstí už jsme byli téměř na místě, tak to nebylo tak strašný.
Ubytovali jsme se a Petr šel pracovat. My jsme si zatím udělali krásnou procházku po okolí a vybavili apartmán nákupem. Děda s babi vyráželi ráno až po nás. Sice trochu zabloudili, ale nakonec taky přijeli.
Nicméně tato cesta, kdy jsme se absolutně nevyspali nás úplně rozložila. Já jsem si myslela, že už jsem skoro zdravá než jsme odjížděli, ale po příjezdu mi bylo hrozně.
Aby nám mohli vystavit skipass bylo potřeba se prokázat aktuálním negativním testem. Výjimku měli jen ti, co prodělali covid a nebo měli 3 dávky očkování. Což my zatím nemáme. Stále máme jen dvě. Takže jsme museli hned na test. Ten nám oběma vyšel naštěstí negativní.
Den 2 a 3 - Víkend
Víkend byl prakticky jediný čas, kdy se lyžování mohl věnovat Petr. Nepřijel sem na dovolenou, ale chtěl normálně pracovat s tím, že spolu budeme chodit na noční lyžování a taky na běžky. V sobotu všichni odešli na sjezdovku a já jsem s Amí zůstala doma, protože mi bylo hrozně blbě. Dohodli jsme se, že až se pak všichni vrátěj zpět, tak si ode mně Amí někdo vezme a já se půjdu dospat. Jenže po prvním dni na sjezdovce se Petr vrátil a první co si šel lehnout s tím, že mu není dobře. Musím říct, že mi z toho bylo dost ouzko, protože mi bylo taky blbě a celý den jsem čekala, kdy dorazí, aby mě vystřídal. Jenže, když jsem ho pak změřila, zjistila jsem, že má horečku 39,6. Následující den jsem mu koupila další quicktest, protože se ukázalo, že Petrův kamarád z kapely je pozitivní a byli spolu před pár dny na koncertě. Test samozřejmě vyšel pozitivní. My ostatní jsme byli stále negativní. Takže Petr s covidem a já nemocná s nějakým jiným muribundusem.
Díky bohu, Matěj i babička s dědou byli zdraví a užívali si každý den sluníčka na sjezdovce. Jestli něco fakt dokonale vyšlo, tak to bylo počasí. Ještě 14 dní před odjezdem jsme měli rodinnou poradu, zda vůbec jet, protože předpověď byla úplně děsivá.
Ale pro mě s Amí to bylo taky fajn, to jsem totiž ještě byla schopná chodit venku a užívala jsem si aspoň nádherné procházky po okolí mezi horami. Dole v naší vesničce San Vigilio bylo krásné jarní počasí.
Den 4 až 6
Následující dny se na rychlo testu u Petra stále rýsovaly dvě čárky. Takže žádné lyžování. Já už jsem nebyla schopná vyjíž ven. Hned po otevření dveří jsem dostala tak velký záchvat kašle, že lidi začali skákat strachy do příkopů. Zahájili jsme tedy strategii, že nebudu chodit ven na chladný vzduch, ale budu radši ležet doma. To bylo dost smutný. Alespoň, že jsme měli velký prosklený dveře na terasu, abych na to mohla aspoň koukat.
Dobrá zpráva je, že Matěj byl každý den v lyžování lepší a lepší. Skoro každý den vydržel lyžovat třeba 5h. Je teda pravda, že část z toho se futroval v restauraci pizzou a pil džusíka. Nicméně my jsme se báli, že vždy po půl hodině na svahu bude chtít domů. Takže dobrý !
Den 7 - cesta domů
No, uteklo to tak rychle, že jsem se na tu sjezdovku skutečně nedostala :D. Furt jsem doufala, že aspoň poslední den. Jenže v předvečer se mi udělalo zase dost blbě a zase se mi kašel zhoršil, takže bylo docela jasné, že nikam nepůjdu. Chodili jsme s Amí aspoň na takové krásné dřevěné hřiště. Ale dost jsem se bavila nad tím, kolik vybavení jsem si s sebou táhla a jaký jsem měla velký ambice. Měla jsem snowboard, běžky, věci na běhání, v plánu jsem měla si půjčit lyže, abych se to naučila, protože jsem se teoreticky dost nadchla do skialpů. Jenže to se snowboardem nejde moc ruku v ruce. A navíc učit děti lyžovat zatímco vy jedete na snowboardu je téměř nemožné. Nebo aspoň pro mě. Tak třeba někdy příště.
Cestu domů jsme tentokrát posunuli. Vyrazili jsme už v 17:30. Hned po Petrově práci a domů jsme dojeli kolem 1, takže jsme se pak ještě dospali normálně v posteli.
Po příjezdu domů jsem si udělala rychlo test a ty dvě čárky tam vyběhly tak rychle, že jsem se nestihla ani rozkoukat. Následující PCR to samozřejmě potvrdil…a nejen u mě, ale i u Matěje a dědy. Amí to má asi taky, ale tu jsme netestovali. Každopádně, jak jsme váhali, zda jít na třetí dávku očkování, tak teď se nám to na čas posunulo.
