JÓ, tak na tohle už jsme se vážně dost těšili. Dovolená na chaloupce v Bezděkově. Pokaždé, když tam přijedeme, snažíme si udělat alespoň jeden výlet. Obvykle totiž nemáme moc času, protože od doby, co jsme ji koupili, tam stále jen dřeme jako koně a vlastně si ani moc neodpočineme. Takže … tentokrát si Petr vzal volno z práce na celých 14 dní s tím, že opravdu nehodlá pracovat a budeme jezdit na výlety nebo uděláme něco na chatě. Takže taková ta práce především pro zábavu a odpočinek, když můžeme něco kutit nebo opravovat, tak je to pro nás relax.
Když to shrnu, tak jsme v průběhu této dovči (krom výletů) stihli rozebrat, zbrousit, natřít a znovusložit naši lavičku před domem. Kompletně rozebrat, složit a natřít koupelnu včetně nové podlahy. No a vzhledem k tomu, že neumíme být sami, měli jsme možnost pohostit i dvě návštěvy.
Den 1 – Hronov
První den byl takový organizační a lehce pracovní. Před příjezdem návštěvy bylo potřeba nakoupit, poslat nějaké věci v Hronově, vyřídit lékránu, posekat zahradu atd.
Dále už jsme se jen věnovali grilování a rozebírání té naší lavice.
Den 2 – Ostaš
Hned v úterý k nám na návštěvu přijeli kamarádi s dcerou stejně starou jako je naše Amálie. Amálka je letos 2.2. a Johanka 3.3. Malinko jsme se báli, jak to se dvěma takhle malýma holkama v té naší chalupě zvládneme, ale nakonec to docela šlo (tedy, nevíme, jaký názor na to měla návštěva). Holky se v noci téměr vůbec navzájem nebudily.
Na Ostaši už jsme par krát byli, ale tentokrát poprvé jsme si vybrali procházku přímo na vyhlídku Ostaš. Cesta nahoru totiž není sjízdná kočárkem, museli jsme si teda počkat až Amálka začne mít ráda nosítko. Johanka v tomhle byla zkušenější.
Den 3 – Zoo Laczna
Dopoledne jsme pracovali. Stala se mi totiž taková menší nehoda. Když jsem sundavala prkna z té své lavice, kterou jsem se rozhodla zrekonstruovat, očíslovala jsem je, abych pak věděla, až je budu dávat zpět, jak ta prkna jdou po sobě. Jenže! Čas na práci mám prakticky až, když jdou děti spát, takže už je obvykle tma. No, a když jsem jednou takhle večer brousila ty prkna, na skoro polovině prken, jsem si ta čísla ubrousila taky. Amatérská chyba, dost se to nevyplatilo. Rekonstrukce lavice nám zabrala výrazně více času než jsme chtěli. Plus se nám teda ještě poztrácely nějaké šrouby, ale to už tak prostě u nás chodí.
Dopoledne jsem si stihla jít s Amálkou v kočárku zaběhat, zatímco Petr si hrál s Matějem a odpoledne jsem se vydali do Polska do Zoo Laczna. Uvažovali jsme o Dvoru králové, ale když jsme dali obě dvě místa do navigace, do Zoo Laczna to bylo kratší a navíc to měla být menší zoo, což vzhledem k odpolední hodině pro nás byla lepší varianta.
Je to nádherná malá zoo, jejíž top je „Svět Lemurů“. Jde vidět, že tato zoo vzniká postupně. Evidentně každý rok přibude něco nového a zoo se o kousek rozroste. Opičky byly super, Matěj se jich trochu bál, ale nakonec jsme odcházeli, že už jsou kámoši.
Každá vtipná historka nemůže být zapomenuta, a tak si tuhle tady také odložím. Fotka, kde mi lemur sedí na zádech, vypadá sice naprosto nezáživně, ale v ten okamžik na mě Petr začal hrozně křičet a odhánět lemura. Bylo mi divné, proč se takhle chová, co se sakra děje. Vždyť vidí, jak jsem šťastná, že u mě ten lemur takhle sedí. Chvíli mi to trvalo, ale pak mi to došlo, asi v ten okamžik, kdy mi za zády začala Amálka plakat. Vždyť ten lemur stojí Amálii přímo na hlavě. Nějak jsem si neuvědomila, že těsně před vstupem do pavilonu jsme si s Petrem prohodili věci. Respektive, já jsem mu dala batoh s věcmi a on mě dal na záda Amálku, která usnula. Nakonec jsme se tomu chechtali, protože to dopadlo dobře :).
Den 4 – chill a work
Konečně trochu toho chillu. Nebo aspoň tak to mělo být. Nakonec se z toho vyklubalo zase brutální workování. Petr sundal všechny palubky v koupelně, že je nabarvíme. Zbyla nám navíc tyrkysová barva, kterou jsme natírali lavici a bylo nám líto jí nechat ležet ladem, tak jsme s ní nabarvili všechny doplňky do koupelny, které jsme našli. Jen jsme si bohužel touhle iniciativou zabordelili celý dvorek před chatou až téměř do konce dovolené to u nás vypadalo jako u nepřizpůsobivých občanů. A to my jsme! Mysleli jsme, že je to známka punku.
Večer jsme si uvařili na ohni kotlíkovej gulášek. Oproti tomu, když jsme ho dělali naposledy, byl tento už téměř dokonalej. Soused, který jedl s námi, by to snad i potvrdil.
Den 5 – Dinopark Polsko
No, co si budeme povídat, asi jsme to čekali trochu pompéznější. Tento dinopark byl vlastně jen součástí vlezu k Bledným skalám. Dinopark byl malý a trochu taková zašlá sláva. Nicméně, pro Matese to bylo i tak dost realistický, protože se ze začátku bál a vlastně jsme mu museli vysvětlovat, že dinosauři už nežijí, že jsou to pouze plastové hračky. Chvilku se od táty nechtěl odlepit, ale pak si dal říct a asi si i opravdu všiml, že se nehýbají a tím pádem se není čeho bát.
Okolnosti i hlad nás donutily si tam zajít na oběd. Mixem češtiny, polštiny a angličtiny jsme si zvládli objednat jídlo. V těchto končinách není angličtina až takový standard, jak by se očekávalo. Každopádně my jsme se tam potřebovali najíst někde, kde mají u hospody parkoviště, pač jsme si samozřejmě do Polska nevzali žádné zloté a světe div se ,v lese bankomat opravdu nikde nebyl. Na oficiálních parkovištích nás s kartou poslali okamžitě někam. Část naší rodiny začala hrozně nadávat, že jsme si měli vybrat peníze a kdesi cosi, ale to už je u nás taky normální. Například já už se tím vůbec nestresuju. Vždy to nějak dopadne.
Co přišlo poté, z toho měl Matěj nějvětší radost. Při cestě zpět z olddinosaurova jsme cestou našli docela luxusní kavárnu/restauraci, která měla na zahradě hrad pro děti. Amálka usnula. My jsme si dali kafe a dort a jen jsme z dálky pozorovali Matěje, jak si to užívá.
Na zpáteční cestě jsme projížděli městem Kudowa Zdrój (lázeňské město), které je nedaleko Náchoda. To nás naprosto nadchlo, ale vypadalo to, že v průběhu víkendu je to narvané lidmi. Řekli jsme si, že si to necháme tedy na jeden z všedních dnů a prochodíme si to celé.
V Poříčí jsme si dali malou pauzu a nakoupili nějaká světla, abychom měli v noci, až děti usnou, zase co dělat.
Den 6 – Běhací den, pouť
Hurá, přijela k nám pouť. Vlastně ne úplně k nám, ale do Police nad Metují. To je od nás kousek. Byl krásný den, tak jsme si vymysleli, že bychom si tam mohli zase doběhnout. Je to asi 5 km, tam necháme Matěje si užít nějaké atrakce, najíme se a s cestou zpátky to bude celkem 10 km běhu.
Pouť byla super. Už jsem skoro zapomněla, jaké to je být na pouti, když je to velká zábava pro všechny lidi z okolí. Bylo to fakt velký a každému se to líbilo. Lidi se bavili, jedli…
Měli jsme v plánu se na pouti dobře najíst. Dostali jsme chuť na kebab, ale místo toho jsme dostali nějakou sýrovou tortilu. Když mi to paní připravovala, asi jsem nedávala moc pozor, co do toho dává. Mě to celkem chutnalo, ale zbytku rodiny se tvářil jak uzenáč.
Spravili jsme si pak chuť v místní kavárně. Zjistili jsme, že u všech našich nemovitosti máme kavárnu se stejnou kávou NordBeans z Liberce. To nás dost potěšilo, protože jsme věděli, že to bude vynikající káva a navíc nádherné místo s dětským koutkem. Jakoby to tam na nás přímo čekalo.
K výběhu zpět jsme se museli trochu odhodlávat. Protože Petr vybral trasu, která byla docela dost do kopce. Což znamenalo, že se budeme v tom vedru plazit a ještě u toho tlačit do kopce Matěje, aby to vyjel.
Doma jsme se osvěžili v našem zahradním bazénku. Byli jsme totálně vyšťavený. V tom vedru to bylo dost náročný.
Den 7 – Broumov
Když nevíte co by, najdete to v Broumově. Už jsme tam jednou byli, takže jsme tak nějak tušili, co a jak. Jediné, co jsme minule vynechali byl dřevěný kostel. Je to prý nejstarší dřevěný kostel ve střední Evropě.
Takže nejdříve jsme si zašli na hřiště, abychom uspokojili jednoho malého prince a pak jsme vyrazili do kostela.
No a pak, jak už je tak u nás obvyklé, jsme už šli směr jídlo. U kláštera to byla tutovka. Koncept Baroque je prostě senzační. Doporučovaný Hejlíkem samozřejmě. Gastromapa je teď v popředí všech mých aplikací. Tam jsme si nakonec dali jen kafe s tím, že hlavní jídlo si dáme až u nás v restauraci Na Mýtě. Tam je to tutovka taky, ale s tím rozdílem, že je před restaurací velké dětské hřiště, kde si Matěj může hrát zatímco my jíme.
Cestu z restaurace domů jsme pojali zase nějak během. Od restaurace vede hezká cyklostezka a celý den jsme žrali, takže bylo potřeba něco málo spálit.
Den 8 – Kudowa Zdrój
Ráno jsme vstávali brzy. Nebo aspoň já s Amí. Petra a Matěje jsem hnala ven z postele kolem 9, že za chvíli přijede děda s babičkou, a že musíme trochu uklidit, aby nás nepomluvili (i přesto, že nás moc dobře znají).
Děda s babi, ač slibovali brzký ranní příjezd, tak se někde zdrželi. Bylo to pro nás dlouhý, protože jsme na ně čekali s ranní kávou. A pak nás čekal výlet směr Kudowa Zdrój. Pro mě největší překvapení této dovolené. Něco málo už jsme viděli z okna, když jsme projížděli do polského dinoparku. Nádherná kolonáda doplněná o pěkný přírodní park.
Večer pršelo, takže jsme si po návratu dali pohodu doma. Petr potřeboval využít přítomnosti dědy, aby mu pomohl vysekat staré dlaždice v koupelně a pomoct položit nové.
Den 9 – Kočičí hrad a Sluj českých bratří
Tento den byl dost pracovní. Koupelna byla potřeba dodělat a taky zprovoznit pračku v té naší kůlně, abychom nemuseli škemrat u sousedů o vyprání. Plus jsme se začali trochu stresovat, že je plný septik a nikdo nám v žádné firmě nezvedal telefon, že by nám s tímto problémem pomohl.
Každopádně jeden menší výlet jsme si přeci jen udělali. Na doporučení mojí ségry, která tady na chatě byla přibližně 2 týdny před námi, jsme jeli opět na Ostaš, kde je výchozí bod pro pěší výlet na Kočičí hrad. Pro Matějovo zklamání zde opravdu nebyly žádné kočky a vlastně ani hrad.
Den 10 – Kuks
O Kuksu jsme uvažovali už nějakou dobu. Jen se nám tam nechtělo jet. Je to od nás přibližně 45 minut jízdy, a tak jsme to odkládali. Nicméně teď padlo na stůl – buď Kuks a nebo Opočno. Vzhledem k tomu, že jsme měli v plánu navštívit restauraci Baroque, tak jsme zvolili Kuks, protože tam je jedna z poboček. Jak jinak než další z výletů za jídlem.
Hospitál Kuks je přezdíván Perlou českého Baroka. Dříve sloužilo jako „místo odpočinku vysloužilých vojáků.“ Areál hospitálu Kuks je proslulý monumentálním kostelem Nejsvětější Trojice, cyklem nástěnných maleb Tance smrti, alegoriemi Ctností a Neřestí a jednou z nejstarších lékáren – U Granátového jablka.
Součástí hospitálu je i nádherná zahrada.
Děda s babičkou pak vyrazili na standardní hodinovou prohlídku zámku a lékárny a my jsme se vydali do muzea veteránů (vozů), které bylo taky v areálu. To bylo ale jen na pár minut, takže pak jsme si krátili čekání v místní kavárně.
Pro cestu zpět už jsme měli každý jiný směr. My jsme se vraceli na chloupku a děda s babi mířili rovnou domů, do Roztok.
Den 11 – běhací den
Rodiče byli pryč a my jsme zůstali zase sami. Museli jsme dodělat spoustu věcí a kvůli počasí jsme se rozhodli závěrečný víkend už strávit v Roztokách, kde předpověď vypadala mírněji.
Dopoledne jsme vyrazili zase běhat svých (už známých) 10km do Hronova a zpět. Tentokrát jsme si tam udělali zastávku o něco delší a stihli jsme si nastřídačku prohlédnout rodný dům Aloise Jiráska.
Odpoledne už jsme jen vše uklidili, dodělali resty a těšili jsme se, že další noc už budeme spinkat ve svých roztockých postýlkách.
Den 12 – Zoo a Safari Dvůr Králové
Poslední cestovní den jsme věnovali Matějovi. On miluje zvířátka a Dvůr Králové je takřka při cestě domů.
